Vinný sklep na Hazmburku (pověst)

Libochovický měšťan Michal odbočil s cesty, která ho vedla do Třebenic, a vystoupil vzhůru na Hazmburk. Když se potěšil pohledem na kvetoucí kraj, vešel do hradu, aby si zase po delší době prohlédl zříceninu. Jak tak hradem bloudí, vidí pojednou před sebou otvor do sklepa, který tu dříve nebýval...





Čarodějnice z pomezního hvozdu (pověst o hradu Hazmburk)

Vilém z Hazmburka a Jakoubek z Vřesovic, který tenkráte na Jestřebí seděl, byli zapřísáhlí nepřátelé; onen Říman, tento Husita. Na výpravě proti pánu z Vřesovic vedlo se jednou Vilémovi zle. Téměř celá družina jeho byla zjímána a on sám se jen rychlou jízdou zachránil. Bloudil lesními houštinami, kde pěšky těžko mečem klestiti si cestu musel. Po dlouhém bloudění uslyšel štěkot psa...





Jak vznikl hrad Klapý (pověsti o vzniku hradu Hazmburk)

Zatímco Oráč vštípil svým následníkům péči o pole, kraj kolem horní Oharky slynul bohatstvím dobytka a množstvím šťavnatých luk, která sloužila za pastviska. Asi proto přijal tamější lid jméno Lučané. Byl to lid hrdý, bojovný a vládcem se mohl stát, jak paměť rodu po pokolení přikazovala, jenom nejudatnější a nejodvážnější z nich...






Duch z Milešova (pověst ze zámku Milešov)

Milešovský zámek se tyčí na skalnatém návrší pod královnou Českého středohoří Milešovkou a právě na Milešovce se odpradávna prohánějí ty nejsilnější větry v celém kraji.

Potulný věštec (pověst z hradu Opárno)

Blížilo se poledne a slunce stoupalo stále výš a výš. Byl krásný letní den a po příjemné lesní cestě se blížil k hradu Opárno zchudlý rytíř a jeho milá. Putovali takto spolu krajem od hradu ke hradu. Vždy se snažili nalézt hodného člověka, který je nechal přespat ve svém stavení a někdy i poskytl skromnou stravu. Opárenské údolí se zdálo nekonečné a nohy slábly a slábly. Rytíř se proto s dívkou zastavil na krátký odpočinek u místního potoka v blízkosti tajemného kamene...

Pověst o povolání Přemysla Oráče

Kdysi dávno kněžna Libuše rozhodla se pojmouti za manžela Přemysla, Oráče zvaného. Kněžnin mocný bělouš kráčel jistě, nic ho nesvedlo z jeho cesty, až to budilo mezi vladyky podezření, že tuto cestu nevidí poprvé...

Bílá paní na Střekově (pověst z hradu Střekova a Vrabince)

Ne vždy bývalo na Střekově tak klidno jako za dnešních časů. Bojovný strážce důležité labské vodní cesty, spojující Čechy se Saskem, si zažil i doby plné násilí a krutosti, v nichž se nešetřilo krví a třeskem pevných mečů. Pojďme se nyní tedy posunout v čase do dob, kdy Čechám vládl Václav IV.

Čertovy drápy (pověst z okolí Libochovan)

Na Hrádku směrem k Libochovanům jest skupina rulových balvanů. Největší z nich nazývá "Čertův dráp". Vypadá, jako by na něm byly otisky obrovské drápaté ruky. Lid si o něm vypravuje: Jednou dva muži zápolili dlouho spolu u kamene, ale nemohli se přemoci. Najednou se u nich objevil ďábel a stále jednoho na druhého popichoval; avšak se zlou se potázal. Oba soupeřící dali se do něho. Jak utíkal, otiskly se jeho drápy do kamene a ještě dnes jsou na balvanu viděti. 

Jiní vypravují: Jednou měl čert stavěti u Libochovan most přes Labe. Dříve než kohout zakokrhá, měl býti hotov. Čert nosil balvany z Hrádku a stavěl. Jeden balvan byl tak těžký, že jím nemohl s místa hnouti. Marně do něho drápy zapíral; kámen se nehnul. Ještě do dnes leží na témž místě a je na něm viděti otisk černých drápů.

zdroj: internet

Tři panny (pověst o třikřížovém vrchu Kalvárie)

Milovaly jednou tři panny rytíře z Kamýku. Protože však jen jedna mohla jej dostat za manžela a ony sobě věčné přátelství přísahaly, volily raději společnou smrt. Vystoupily na skálu nad Labem, ještě jednou poslední pozdrav ke Kamýku rytíři poslaly a pak vrhly se do Labských vln. Když se o jejich smrti Kamýcký rytíř dověděl, dal postaviti na skále tři kříže, které tam dosud stojí.

zdroj: internet

Pověst o Bořeni


Skalnatý vrch Bořeň nad Bílinou prý připomíná svým tvarem lva jako bedlivého ochránce našich hranic v Krušných horách. Vypravuje se také, že uvnitř vrchu lze najít i všelijaké poklady, které se smrtelníkům otvírají pouze na Květnou neděli, které však hlídají skřítkové, nebo dokonce strašliví draci...

Ruský poklad (pověst z Hazmburku)

V bouřlivém roce 1813, když táhla naším krajem ruská armáda, zakopal prý vyšší ruský důstojník plukovní pokladnu v místech mezi vrchem Jeřetínem a Hazmburkem, odkud není nic jiného viděti, než dvůr v Hájku. Na pokladnu byl prý položen mrtvý kozák, který pokladnu hlídá, aby nepovolaný její obsah nevykopal a si nepřisvojil.

O svaté koruně (pověst z hradu Hazmburk)

V roce 1769 hazmburský hajný pronásledoval lišku, která se mu zaběhla až nahoru do věže. Když za ní doběhl, viděl ve věži podivného člověka, který klečel a neustále se modlil...










Historie Režného Újezda

Ves Režný Újezd leží na úpatí vrchu Boreč v Českém středohoří a patří pod spádovou obec Velemín. Není jediným Újezdem v okolí, vsí s tímto názvem je v okolí několik - Velký Újezd u Litoměřic nebo Bílý Újezd u Velemína. V historických pramenech se často objevuje pouze název Újezd, takže tím je pátrání po historii o něco těžší a my musíme znát rozmístění okolních Újezdů v krajině, abychom si byli jisti. S pátráním po historii jsem začal již před mnoha lety, kdy jsem zjistil, že náš dům je bývalý poplužní dvůr v jehož zahradě údajně kdysi stávala gotická tvrz. To mě fascinovalo a tak jsem intenzivně pátral v nejrůznějších pramenech - archivech, matrikách, topografických slovnících, berní rule a podobně. Zde je můj pokus chronologicky sumarizovat historii Režného Újezda z dostupných zdrojů.

O hradě Opárno

Z kdysi mohutného šlechtického hradu s plášťovou zdí (ta u nás není moc obvyklá) postaveného Smilem z Vchynic kolem roku 1344, z kterého dokonce věštila kněžna Libuše, je dnes zřícenina, která přitahuje mnoho turistů i cyklistů. Hrad se nachází v malebném opárenském údolí, táhnoucím se v délce 3 km od okraje Malých Žernosek severním úpatím Lovoše. Jeho podobnost k nedalekému hradu Oltářík (Děkovka, Hrádek) je čistě náhodná. Jako pustý se hrad připomíná k roku 1536. V současné době je zde možno vidět zbytky plášťové hradby, sklepní místnost, zbytky paláce, příkopy a valy předhradí.

Běla a Košál (pověst z hradu Košťálov)

O zemanu Košálovi, který měl být zakladatelem dřevěného hradu Košťálova, pojednává Václav Hájek z Libočan v České kronice. V roce 744 se prý za něho provdala sličná Běla, dcera Libušiny sestry Kazi a jejího chotě, siláka Bivoje. Gotický kamenný hrad byl pravděpodobně vybudován až ve 14. století, ale od 16. století se pozvolna proměňuje v malebnou zříceninu, opěvovanou básníky i malíři. Zde je pověst z doby jeho slávy...





Historie hradu Košťálov

Hrad Košťálov se tyčí na strmé 448 m vysoké skále nad vsí Jenčice, poblíž Třebenic a tvoří tak malebnou dominantu zdejšího kraje na úpatí Českého středohoří. Příkrá skála bývá ztotožňována s horou Přípkem z Kosmovy kroniky. Ke hradu Košťálov se váže několik pověstí. Na hradě měla podle pověsti trávit čas i neteř kněžny Libuše, Běla s manželem Košálem.




Vydejte se na české granáty. Kam na ně?

Český granát je minerál typické červené barvy, který můžete najít na některých svazích Českého středohoří a také v podkrkonoší. V zahraničí je k nalezení v Jihoafrické republice a na východní Sibiři, jako doprovodný minerál diamantu. Kdy a kde je nejlepší jej hledat?




Historie hradu Hazmburk

Nad vsí Klapý u Libochovic se na strmém ostrohu tyčí k nebi dvě věže zříceniny hradu Hazmburk. Věž černá a bílá, studna a několik zdí jsou posledními zbytky kdysi mocného středověkého hradu, jehož silueta učarovala i českému básníkovi, Karlu Hynku Máchovi. Pojďme společně nahlédnout do historie hradu Hazmburk.



Chodba na hradě Oltářík (pověst)


Nad vsí Děkovkou se černají skromné pozůstatky jednoduchého hradu Oltářík. Svého času zde bývalo rušno, protože hrad nechal postavit významný husitský válečník, Jakoubek z Vřesovic. Nyní je místo opuštěné a někdejší sláva je ta tam. Jen v jeden den v roce se sem vrací život a právě o tom je tato pověst...





Albrechtova špice (pověst z hradu Košťálov)

Tam, kde dnes najdeme zříceniny Košťálova, stával v dobách dávno minulých mocný hrad. V dobách věku čtrnáctého tu vedl marnotratný život purkrabí Albrecht se svou manželkou a právě o něm je tato pověst...