Historie Režného Újezda

Ves Režný Újezd leží na úpatí vrchu Boreč v Českém středohoří a patří pod spádovou obec Velemín. Není jediným Újezdem v okolí, vsí s tímto názvem je v okolí několik - Velký Újezd u Litoměřic nebo Bílý Újezd u Velemína. V historických pramenech se často objevuje pouze název Újezd, takže tím je pátrání po historii o něco těžší a my musíme znát rozmístění okolních Újezdů v krajině, abychom si byli jisti. S pátráním po historii jsem začal již před mnoha lety, kdy jsem zjistil, že náš dům je bývalý poplužní dvůr, v jehož zahradě údajně kdysi stávala gotická tvrz. To mě fascinovalo a tak jsem intenzivně pátral v nejrůznějších pramenech - archivech, matrikách, topografických slovnících, v berní rule a podobně. Zde je můj pokus chronologicky sumarizovat historii Režného Újezdu z dostupných zdrojů.

Od pravěku až k příchodu Slovanů

Území velemínska, kde se nachází Režný Újezd, leží ve vyšší a nepřiliš úrodné poloze milešovské části Českého středohoří, která však byla skromně osídlena již v neolitu (asi 8 000 až 5 000 př. n. l.). Nacházela se zde důležitá obchodní cesta, ve středověku zvaná jako tzv. Chlumecká, což naznačuje postup osídlení i do vyšších poloh. Archeologické nálezy neolitických kamenných nástrojů - seker a sekeromlatů - na vrcholu Milešovky, na vrchu Ostrém u Března nebo na Radobýlu u Litoměřic poukazují na tehdejší náboženské představy kultu hor. Na vrchu Boreč byl nalezen depot pazourkových nástrojů z eneolitu a střepový nález z pozdní doby bronzové (1050-750 př. n. l.). Důležitý předěl znamenala doba železná, zvláště pozdní doba železná zvaná laténská (asi 450 - 0 př. n. l.), kdy toto území osídlili historičtí Keltové - kmen Bójů, jimž také vděčíme za název naší země (Boiohaemum - Bohemia). Historičtí Keltové měli vyspělé zemědělství, železářství, kovářství, mincovnictví, hrnčířství, tkalcovství i šperkařství a také těžili kámen na výrobu žernovů (kamenných mlýnků na obilí). Keltská sídliště navazovala na kamenné lomy u Opárna a Malých Žernosek a táhla se přes Lhotku až ke středu nynějších Lovosic, což bylo dle četných archeologických nálezů důležitým výrobním, distribučním a ekonomickým centrem, obchodujícím po řece Labi. Keltskou éru ukončila expanze germánských kmenů ze severu, kteří Kelty postupně vytlačovali a téměř opuštěné území Čech ze severu obsadil kmen Markomanů (asi 50 - 9 př. Kr.). Tato etapa po přelomu letopočtu je z pohledu archeologie nazývána dobou římskou a v Lovosicích také došlo k hojným nálezům římských mincí, dokazujících obchodní styk Markomanů s římským impériem. Roku 395 došlo ke vpádu Hunů do Evropy, což způsobilo masivní přesuny kmenů v Evropě, tzv. stěhování národů. Na konci 5. století sem proti proudu Labe přišel germánský kmen Lombardů, jež se zhruba v polovině 6.století n. l. přesunul do Podunají a na sever Itálie (Lombardie), čehož využili slované přicházející od 6. století. V našem okolí přišli na úrodná území dnešních Lovosic a Nučniček a postupně kolonizovali i vyšší polohy, což dokazují nálezy slovanských pohřebišť (Černčice u Milešova)(1),  hradišť (Vlastislav) a později prvních hradů, kterých je na vrcholcích kopců Českého středohoří bezpočet.

Původ a vývoj názvu vsi

Matriční záznam z roku 1630

Název Režný pochází ze staročeského výrazu pro žito - rež. Původní název naší vsi byl však pouze Újezd, což byl termín pro vyhrazené, zpravidla zalesněné a neobydlené území, jež bylo nutné nejprve patřičně vymezit "objetím na koních", předtím než bylo darováno novým osídlencům. Na některých místech, kde nebylo území velké a stačilo jej pouze obejít, používal se výraz ochoz. V roce 1630 byl název naší vsi psán česky jako Újezd u Borče. Na konci třicetileté války (1648) se již název vsi objevuje v kompletním tvaru (i když je psán německy) jako Reschny Aujezd.(2)

První písemná zmínka a tvrz v Režném Újezdě

 

K roku 1366 je připomínán Mikuláš z Újezda, později na Ctiněvsi(3), což je považováno za první písemnou zmínku o Režném Újezdě, protože dřívější zmínky se s největší pravděpodobností vztahují k Bílému Újezdu (Přeslav z Újezda, 1276). Gotická tvrz vznikla v jihozápadním okraji vsi v zahradě č.p. 2, pravděpodobně po polovině 14.století. Její existenci dokazuje tvrziště kruhového tvaru o průměru asi 25 metrů, které je patrné dodnes, respektive vnější hrany příkopu, které jsou viditelné na jižní straně. Mikuláš z Újezda držel ves až do roku 1386(4). Od roku 1418 byl Újezd připojen k nedaleké vsi Boreč, kde se nacházela tvrz, později přestavěná na zámek(5). Roku 1547 držel Újezd, tehdy zvaný Řezný spolu s Borčem Kryštof z Berbisdorfu(6). Tvrz bohužel výslovně písemné prameny nezmiňují, takže se můžeme pouze dohadovat, jak vypadala. Na vzácných fotografiích z roku 1989 jsou zachyceny zbytky tvrziště těsně před jeho likvidací majiteli pozemku v 90. letech min. století. Na snímku můžete pozorovat zarostlou hromadu suti tvrziště a stopy příkopu, který ji lemoval. Velký dík patří autorovi panu Petru Randusovi, který mi fotografii poskytl.

 

 

Třicetiletá válka a noví osidlenci

 

Během třicetileté války (1618-1648) bylo ve vsi ještě převážně české obyvatelstvo, jak vyplývá z dostupných matrik. Objevují se jména jako Kubíček (Kubiczek), Novák (Nowak) nebo Mlynář (Mlinarz). Nepřátelská vojska během svých opakovaných vpádů do Čech plundrovala a vypalovala vesnice a města. Režný Újezd leží přímo vedle bývalé vozové cesty do Saska a tak je velmi nepravděpodobné, že by vpádu vojáků ves unikla. Místní obyvatelstvo značně prořídlo a proto šlechta následně povolala nové německy mluvící osídlence, což potvrzuje i fakt, že se v matrikách ve spojistosti s Režným Újezdem po roce 1648 objevují spíše německá jména.

 

 

Nejstarší domy, pan Hacker a poplužní dvůr

Bývalý poplužní dvůr, čp. 2 (2016)

Ve vsi stále ještě stojí zbytky obvodových zdí původního domu čp. 1, který se nachází hned vedle dnešního čp. 13 u požární nádrže, nicméně bohužel zhruba v 60. letech minulého století byla střecha i nádherná dřevěná pavlač údajně rozebrána nejmenovanými obyvateli z vedlejší vsi a tak dům rychle podléhal zkáze a dnes je z kdysi krásného domu bohužel už jen ruina(*). 

Nejstarším dosud stojícím obytným domem v Režném Újezdě je bývalý poplužní dvůr čp. 2. (na obrázku). Poplužní dvůr býval panský dům, kterému náležela půda s robotní a námezdní silou. Tato půda až do novověku nepodléhala zdanění. 

Když byla v roce 1770 zavedena mimo jiné povinnost označovat domy čísly popisnými, byl do tehdejších matrik k domu čp. 2 zapsán pan Georgius Hacker. Další jeho předek se objevuje ve starším matričním záznamu narození v roce 1695. Zatím nejstarší nalezený záznam o této rodině pochází z roku 1675, kdy nepříliš úhledný rukopis připomíná spíše jméno Köcher. Dům č.p. 2 byl však s největší pravděpodobností postaven již dříve a je možné, že na jeho místě stávala původně dřevěná stavba. Hacker a jeho rodina zde žila dle údajů z dostupných matrik po dlouhá tři století. K domu náležely stodoly, chlévy, ovocný sad, polnosti a sušárna ovoce, která ještě donedávna stála v zatáčce pod vsí. Byla zbourána v roce 2021.

V matrikách se od 17. století do 20. století ve spojitosti s Režným Újezdem objevují tato jména:

Dům:	Obyvatelé
1	Nowak, Weber, Pitchman
2	Hacker
3	Kreis
4	Pergelt
5	Rulf, Klepsch
6	Gut, Demel, Hanausch
10	Archa, Faber, Pilný
11	Reichel
12	Gall
13	Hacker, Nowak, Broch
14	Moritz, Zelinka, Cibulka
15	Schwenke, Krahulík
16	Fritsch, Wenzl, Jellinek, Kučera
17	Fröhlich, Reichl
18	Melzer, Patzelt, Schneider
19	Schweizer, Veit
25	Krahulík

Předválečný a poválečný stav, odsun Němců a nově příchozí

Od roku 1802 patřila ves Režný Újezd pod Schwarzenberské panství, v roce 1830 měla 19 domů a 93 obyvatel a na okolních slunných stráních kolem Režného Újezda se dokonce pěstovala vinná réva, spolu se vsí Boreč, Bílinkou, Vchynicemi, atd. Pěstovalo se zde nejvíce modré burgundské, rulandské, a portugalské, trollinské, ryzlink, tramín, sylvánské, atd.(7). Zajímavé je připomenout, že v 19. století byl vrch Boreč nezalesněný a nazýval se Kahleberg, tj. Holý vrch, což je patrné ze starých map. Na pohlednici (níže) můžete vidět nynější čp. 10 (vlevo - současný Klub) a  čp. 11 (vpravo).

Režný Újezd asi konec 19. stol. (Reschny Aujezd)

Na konci 19. století přicházejí do oblasti další Češi v souvislosti s výstavbou železnice a tak v Režném Újezdě přibývá Čechů. V této době také vznikl v domě čp. 18 hostinec, který od dvacátých let 20. století nesl název U Gallů(8). V této době přichází další kolonisté z vnitrozemí v rámci pozemkových reforem a tak v roce 1930 měla ves již 31 domů a 160 obyvatel. Vztahy mezi Čechy a německy mluvícími obyvateli byly převážně dobré. Od roku 1938 až do osvobození v roce 1945 bylo pohraniční území součástí Velkoněmecké říše a v červenci 1945 bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto. Jak uváděli místní pamětníci, byli tito obyvatelé vehnáni do místní kapličky. Do opuštěných domů přišli noví osídlenci z Čech, Slovenska a v roce 1947 také Češi z Volyně. 

Pan Franz Hacker (nar. 1884) z čp. 2 se svou ženou dle místních pamětníků odsunut nebyl, protože mu v době odsunu v roce 1945 bylo 61 let a přestěhoval se do dnešního čp. 13. Franz měl dle matrik 3 sourozence: bratr Karl (nar. 1886) zemřel v roce 1921 ve svých 35 letech, pravděpodobně následkem 1. sv. války; o sestrách Marii Anastazii a Emílii bohužel kromě jmen nevím nic. Ještě se mi nepodařilo vypátrat, zda měli manželé Hackerovi potomky, kteří byli odsunuti. Mohu se jen domnívat, že byly jejich děti v dobře odsunu (1945) dospělé a mohly žít někde jinde. Manželka pana Hackera se údajně jednoho večera ztratila na Borči. Místní obyvatelé se jí vydali hledat a nalezli ji u hájenky mrtvou. Pan Hacker dožil v poklidu v dnešním čp. 13 a měl s novými osídlenci, kteří se o něj chodili starat, dobré vztahy(*). 

S nástupem komunismu bylo v roce 1949 v Režném Újezdě založeno JZD s vepřínem, zřízeném v bývalé stodole čp. 2. V obci byl také zřízen kravín a dále obchod se smíšeným zbožím, na místě nynějšího klubu. V roce 1951 byl provoz hostince ukončen. Po roce 1989 JZD spolu s vepřínem a kravínem zaniklo.

 

Struženka - Slaměná hospoda

K Režnému Újezdu patří osada Struženka, ležící při bývalé vozové cestě do Velemína a do Saska. Tato cesta byla hojně využívána až do roku 1817, než byla vybudována nová silnice, známá později jako E55. Název osady je odvozen z německého názvu Strohschenke - Slaměná hospoda. První zmínka o této panské hospodě pochází z roku 1688. Podle písemných pramenů zde fungovala panská kovárna, náležící k objektu hostince a bylo zde k dispozici i ubytování. Hostinec fungoval ještě v roce 1896, přicemž provoz byl pravděpodobně ukončen před 1. světovou válkou. Kovárna byla zbourána a objekt někdejší hospody je nyní v soukromých rukou(8).

Současnost

Od roku 1990 spadá Režný Újezd pod obec Velemín, kde se nachází Obecní úřad. Od té doby se vesnice renovuje a rozrůstá. V roce 2001 měla ves pouhých 11 obyvatel a 8 domů. V roce 2011 se počet obyvatel zvýšil na 36 a počet domů na 15. V roce 2014 byla opravena fasáda kapličky. V roce 2016 byla nainstalována nová turistická informační tabule a byl položen nový asfaltový povrch v centru vsi. Ve stejném roce byla taktéž zrenovována naučná stezka NPP Boreč, která začíná a končí v Režném Újezdě.

Turistická známka č. 2168 Vrch Boreč a turistická vizitka č. 3666 Vrch Boreč byly vydány v roce 2016 na základě aktivity místních obyvatelů, kteří zde téhož roku otevřeli tzv. Morušovou zahradu, originální venkovské ovocné arboretum a Kiosek s občerstvením a suvenýry. Kiosek (i zahrada) byl sice v roce 2019 pro veřejnost uzavřen, avšak oblíbené turistické sběratelské předměty jsou k dispozici v Infocentru Lovosice. 


Průzkum a text:  P e t r   L á n s k ý, aktualizováno 24.5.2022

Použité zdroje a literatura: 

(*) vyprávění místních starousedlíků
(1) Milešovka a okolní kraj v pravěku a raném středověku (PhDr. O. Kotyza)
(2) Matriční záznamy - online (SOA Litoměřice)
(3) Místopisný slovník historický království Českého, strana 922 (A. Sedláček)
(4) Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, strana 296 (F. Musil, M. Plaček, J. Úlovec) 
(5) Hrady, zámky a tvrze v Čechách,  na Moravě a ve Slezsku, Severní čechy, strana 399 (Svoboda)
(6) Topograficko-statistický slovník Čech, strana 869 (J. Orth, F. Sládek)
(7) O českém vinařstí, strana 19 (J. Šimáček, F. Hiller)
(8) Krčmy, hospody a restauranty aneb průvodce po starých pohostinstvích v Lovosicích a okolí (J. Skalský)