O této pověsti věděl i Janek, chudý dráteník z Děkovky. Celé dny snil o velkém pokladu ukrytém pod troskami Oltáříku. Na velikonoční neděli si přivstal, aby se mohl časně ráno vydal na hrad. Rychle stoupal po cestě točitě obcházející hradní kopec. Prošel okolo trosek bývalé hradní první brány a kvapně vešel do prostor hradu. Ještě celý zadýchaný začal prozkoumávat ruiny starého hradu. Netrvalo dlouho a jeho zrak se zastavil u velikého kamene ležícího přímo u jedné z chatrných zdí. Nezaujal jej však samotný kámen, ale téměř černá díra, kterou dříve patrně zakrýval. Janek překonal strach a vstoupil do podzemní chodby. Po několika krocích se ocitl v malé místnůstce spoře osvětlené čtyřmi loučemi. Uprostřed kamenné jeskyně stál starý dubový stůl s podlouhlou lavicí. V rohu pak bylo několik letitých sudů, které skrývaly velice dobré víno. Janek neodolal, zasedl ke stolu a hojně popíjel víno. Ani si nevšiml, že se již sešeřilo a pomalu končila Květná neděle. Po chvíli usnul únavou a probudil jej až ohromující rachot. Lekl se, rychle vstal a chtěl utéci z jeskyně, avšak nemohl, neboť vchod do podzemní chodby byl zavalen balvanem.
 |
| zřícenina hradu Oltářík |
Uplynul celý dlouhý rok a na Oltářík se vypravil vesnický pošťák Hynek. Nevěděl nic o pověstech vážících se ke Květné neděli, a tak když uviděl otevřený vchod do podzemní chodby, ani se nerozmýšlel a vstoupil do temného podzemí. Jaké bylo jeho překvapení, když v jeskyni nalezl Janka, o kterém si již nikdo v Děkovce nemyslel, že by mohl být ještě živ. Janek spal na dubové lavici a když jej Hynek vzbudil, začal mu vyprávět, co se mu přihodilo... Když se oba vrátili do Děkovky, nastalo veliké veselí, jehož hlavními hrdiny byli Janek a Hynek. Od té doby se již nikdo z místních neodvážil na Květnou neděli vstoupit do podzemní chodby pod Oltáříkem a všichni se raději spokojili s vínem z nedalekých Žernosek.
zdroj: internet
