Nad vsí Děkovkou se černají skromné pozůstatky jednoduchého hradu Oltářík. Svého času zde bývalo rušno, protože hrad nechal postavit významný husitský válečník, Jakoubek z Vřesovic. Nyní je místo opuštěné a někdejší sláva je ta tam. Jen v jeden den v roce se sem vrací život a právě o tom je tato pověst...
O této pověsti věděl i Janek, chudý dráteník z Děkovky. Celé dny snil o velkém pokladu ukrytém pod troskami Oltáříku. Na velikonoční neděli si přivstal, aby se mohl časně ráno vydal na hrad. Rychle stoupal po cestě točitě obcházející hradní kopec. Prošel okolo trosek bývalé hradní první brány a kvapně vešel do prostor hradu. Ještě celý zadýchaný začal prozkoumávat ruiny starého hradu. Netrvalo dlouho a jeho zrak se zastavil u velikého kamene ležícího přímo u jedné z chatrných zdí. Nezaujal jej však samotný kámen, ale téměř černá díra, kterou dříve patrně zakrýval. Janek překonal strach a vstoupil do podzemní chodby. Po několika krocích se ocitl v malé místnůstce spoře osvětlené čtyřmi loučemi. Uprostřed kamenné jeskyně stál starý dubový stůl s podlouhlou lavicí. V rohu pak bylo několik letitých sudů, které skrývaly velice dobré víno. Janek neodolal, zasedl ke stolu a hojně popíjel víno. Ani si nevšiml, že se již sešeřilo a pomalu končila Květná neděle. Po chvíli usnul únavou a probudil jej až ohromující rachot. Lekl se, rychle vstal a chtěl utéci z jeskyně, avšak nemohl, neboť vchod do podzemní chodby byl zavalen balvanem.
 |
| Výhled z hradu Oltářík |
zdroj: internet
