Druhy moruší a jak je poznáme?

Morušovník je krásný listnatý opadavý ovocný strom, který při troše cviku snadno poznáte. Když se budete dobře dívat, určitě na něj ve svém okolí narazíte. Čeho si všímat, aby byl váš "hon" na toto chutné neobvyklé ovoce úspěšný? 





 

Jak poznáme morušovník?

samičí květ morušovníku
Morušovník (Morus) je ovocný opadavý listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae). Správné označení co se týče botaniky je Morušovník, avšak setkáte se s i označením Moruše, což je vlastně označení plodu. Morušovníky raší pozdě, pupeny se otevírají zhruba od poloviny dubna. Listy morušovníků jsou značně proměnlivé. Na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté. Na líci jsou lesklé a na okraji zubaté. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, později světle hnědá. Po dešti se barví do hnědo-červena. Pokud neutrpí mrazem, morušovníky bývají dlouhověké. Některé exempláře se mohou dožít několika stovek let. Kvetou při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Květy mohou být samčí nebo samičí, občas se na jedné rostlině objevují zároveň samčí i samičí květy. Dokonce se objevily i případy, kdy rostlina během života změnila pohlaví. Samčí květy opadávají, samičí květy se postupně během sezóny nalévají a vytváří drobné ovoce zvané moruše. Jedná se plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, fialovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do konce srpna. Ovoce opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit. Morušovníky mohou mít jeden či vícero kmenů, záleží na tom jakou péči a střih/řez dostaly. Mají tendenci naklánět se do strany, proto bývají často starší exempláře morušovníků podepírány. Morušovníky dnes najdete především u význačných budov, hradů, zámků, škol či úřadů, na náměstích, v parcích, ale můžete na ně narazit i na obyčejných rozcestích či u starých cest či silnic.

moruše - plody morušovníku


Morušovníky ve Středomoří

Morušovníky jsou teplomilné a tak jsou hojně rozšířené také ve Středomoří, na Balkáně, atd. Rostou ve městech i vesnicích, ve volné přírodě i v zahradách a často zdobí zahrádky restaurací, kde jsou využívány pro svůj příjemný stín. Prakticky po celém Řecku i na řeckých ostrovech můžete natrefit na morušovník, který tam roste asi tak hojně jako u nás třeba jabloň nebo třešeň. Moruše se v řečtině řekne "moúro", v chorvatštině "dud", v bulharštině "chernitsa" a zajímavý je ukrajinský název "shovkovytsya".

starý morušovník - Rodos, staré město, Řecko

velký morušovník - Sinemorec, Bulharsko



Nejznámější druhy vs. nabídka zahradnictví

Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou Morušovník bílý (Morus Alba), Morušovník černý (Morus Nigra) a Morušovník červený (Morus Rubra). Dále se můžete setkat s druhy jako Morušovník jižní (M. Australis), Morušovník pákistánský zvaný též královský či himalájský (M. Macroura) nebo Morušovník trojlaločný (M. Trilobata). Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde. Klasifikaci druhů morušovníků dále ztěžuje fakt, že existuje nespočet hybridů, protože se moruše velmi snadno kříží. Například nejznámější druh Morušovníku bílého má tolik kultivarů, že se ještě nenašel nikdo, kdo by je všechny důkladně popsal a otázkou je, zda-li je to vůbec možné. Proto se můžeme u Morušovníku bílého setkat s mnoha variantami barvy plodů, od bílé, přes narůžovělou, k fialové až k černé barvě a stále se botanicky jedná o Morušovník bílý. Patrně z tohoto důvodu se dnes v pestrých nabídkách zahradnictví objevují názvy jako např. Moruše srbská, jugoslávská, rožnovská, bzenecká, korejská aj. Tyto názvy označují původ výpěstků, místo odkud rouby nebo řízky rostlin pochází, nejedná se o samostatné botanické druhy. Většina zahradnictví však zároveň uvádí přesné botanické označení druhu, tj. např. Morus alba či Morus nigra. 



Morušovník bílý - Moruše bílá (Morus alba)

Morus albaMorušovník bílý pochází z Číny a je rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy. Dorůstá do výšky 12 - 15 metrů. Tento druh hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Plody morušovníku bílého zrají do krémově bílé, narůžovělé a překvapivě až do černé barvy a jsou zpravidla 1 - 3cm dlouhé. V zahradnictvích se také objevuje dlouhoplodý kultivar Morušovníku bílého se světlými nažloutlými plody, zvaný King White, který má plody až 10 cm dlouhé. Koupili jste si v zahradnictví morušovník s označením Morus alba a divili jste se, že jsou plody černé? Není to nic neobvyklého, jak již bylo zníněno existuje mnoho kultivarů Morušovníku bílého s různou barvou plodů. Oproti pravé moruši černé je chuť plodů morušovníku bílého navinule sladká, či medově sladká a nepříliš výrazná. Ovoce zraje od června do srpna. Bílé plody se dříve sušily a mlely, získaný prášek se používal ke slazení kaší. Dnes se s nimi můžete setkat v obchody se sušenými plody. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, sirupů a džemů. Listy morušovníku bílého se suší na zelený čaj, kterému je přisuzováno regulační působení na hladinu krevního cukru a je doporučován při cukrovce a onemocněních slinivky břišní. Listy se sbírají v červenci a srpnu, čaj se pije po doušcích během dne v celkové dávce maximálně 0,75 litru.



Morušovník černý - Moruše černá (Morus nigra)

Morušovník černý - Morus Nigra
Morušovník černý pochází z jihozápadní Asie, předpokládá se, že se rozšířil z hornatých částí Mezopotámie a Persie. Dorůstá do výšky 10 m. Má velké listy srdčitého tvaru, se zubatým okrajem, listy mohou také být laločnaté. Morušovník černý si libuje na výhřevných slunných místech s hlubokou, dobře odvodněnou půdou. Poznávacím znakem Morušovníku černého je jednotně plstnatá (chlupatá) spodní část listu. Plody morušovníku černého mají tmavě červenou až černou barvu, a výrazně aromatickou sladkokyselou chuť a pravdou je, že v ČR je pravý morušovník černý velmi vzácný. Moruše černé zrají od konce června až do září. Obsahují léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty a sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. V Turecku z moruší vyrábí tradiční sirup Dut Pekmez, což je sladká pochutina medové konzistence připomínající melasu.


 

Morušovník červený - Moruše červená (Morus rubra)

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má na omak hrubé listy, které nejsou tak lesklé, jako u předchozích druhů a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené barvy a jsou výrazně kyselejší než předchozí odrůdy. Křížením černého a červeného morušovníku vznikl Morušovník Trnavský (Morus Tyrnaviensis), což je Slovenská odrůda.




Morušovník himalájský/pákistánský - Morus Macroura

Tento druh morušovníku pochází z Tibetu, Himalájí, z hornatých oblastí Indonésie a z deštných pralesů Indočíny. Jedná se o strom střední velikosti, s větvemi majícími tendenci splývat k zemi. Plody jsou úzké a protáhlé, u některých kultivarů mohou být dlouhé až 10 cm. Zahradnictví často označují kultivary s delšími plody názvy jako Pakistan Giant či Moruše pakistánská.

 
květy Morus Macroura


Mapa výskytu moruší

Pokud chcete vědět, kde moruše rostou, navštivte mapu výskytu Moruší, kterou jsem založil asi v roce 2015. Od té doby jsem za velké pomoci uživatelů facebooku zmapoval přes 200 exemplářů morušovníků v ČR a Evropě. Mapa není samozřejmě kompletní, je doplňována postupně.

Máte zkušenot s pěstováním nebo zpracováním moruší? Podělte se s námi o vaše zkušenosti a využijte komentáře pod článkem.