Druhy moruší a jak je poznáme?

Morušovník, lidově moruše, je listnatý ovocný strom, který při troše cviku snadno poznáte. Vyskytuje se u nás nejenom v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích a tak na něj ve svém okolí můžete narazít, když se budete pořádně dívat. V minulosti hrály morušovníky klíčovou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože jeho listy jsou potravou housenek bource morušového. Ptáte se, čeho si všímat, abyste tento ovocný strom poznali? Kde morušovníky rostou a jak podle květů poznat, zda bude strom plodit? Jaké jsou druhy moruší? A proč morušovník kvete, ale neplodí? V tomto článku se dozvíte odpovědi i na tyto otázky.






  

Jak poznáme morušovník?


Listy a kůra

Morušovník (Morus) je listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae), pro nějž se vžil lidový název moruše. To je správně výraz pro označení plodu. Morušovníky raší pozdě, pupeny se v našem klimatu za normálního počasí otevírají zhruba od poloviny dubna. Listy morušovníků jsou značně proměnlivé. Na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté. Morušovník bílý (Morus alba) a jeho kultivary mají listy lesklé a hladké. Naopak Morušovník černý (Morus nigra) má matné listy, které jsou tužší a na omak drsné. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a větve jsou pokroucené. 

Moruše bílá v Praze (nám. J. z Poděbrad)

Moruše bílá v Ústí nad Labem

Květy a ovoce

Morušovníky kvetou při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Květy mohou být samčí nebo samičí, občas se na jedné rostlině objevují zároveň samčí i samičí květy. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají, samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce ve většině případech opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit. 

květy moruše černé (Anglie)

běloplodá moruše (Žalhostice)

tmavoplodá moruše (Žalhostice)




Dlouhověké stromy

Pokud neutrpí mrazem, morušovníky bývají dlouhověké. Některé exempláře se mohou dožít několika stovek let.  Mohou mít jeden či vícero kmenů, záleží na tom jakou péči a střih/řez dostaly. Mají později tendenci naklánět se do strany, proto bývají starší exempláře morušovníků podepírány. Často se stane, že se starý rozeklaný morušovník rozlomí a v místě kde se dotýká země, zakoření. Morušovníky dnes najdete především u význačných budov, hradů, zámků, škol či úřadů, nemocnic, na náměstích, v parcích, ale můžete na ně narazit i na obyčejných rozcestích či u starých cest či silnic.

Moruše bílá v Čapích dvorech (památný strom)

Druhy morušovníků


Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou Morušovník bílý (Morus Alba), Morušovník černý (Morus Nigra) a Morušovník červený (Morus Rubra). Dále se můžete setkat s druhy jako Morušovník jižní (M. Australis), Morušovník trojlaločný (M. Trilobata), Morušovník širokolistý (Morus latifolia), Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský. Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus"). Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že existuje množství odrůd a hybridů a barva plodu v plné zralosti nemusí odpovídat botanickému názvu rostliny.


Morušovník bílý (Morus alba)

lidový název: Moruše bílá
původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy
plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen/září
pupeny: světle hnědé
listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu nechlupaté, na podzim žloutnou

Tento druh je v ČR velmi rozšířený. Hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Má mnoho kultivarů (odrůd) a proto se můžeme setkat s mnoha variantami barvy (a chuti) plodů. Plody dozrávají od června do srpna. Morušovník bílý může nést plody bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až černé. Chuť bílých (nažloutlých) moruší je navinule sladká, nepříliš výrazná. Některé varianty jsou medově sladké (např. Hlohovecká bílá). Narůžovělé a tmavoplodé odrůdy jsou chuťově výraznější a čím jsou tmavší, tím jsou sladší. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, kompotů, sirupů a ovocných vín. Skvěle se hodí i na pečení bábovek, bublanin nebo koláčů - všude tam, kam přidáváme drobné ovoce. Plody Morušovníku bílého opadávají na zem, což může přilákat opeřence nebo hmyz a zejména tmavé ovoce může zaneřádit chodníky. Morušovník bílý (nehledě na barvu plodů) má vždy na líci lesklé listy, na omak jsou hladké. Listy se používají k výrobě zeleného čaje. Na podzim žloutnou a opadávají.

V současné době (rok 2024) zažívá morušovník oproti letům minulým velký rozmach a tak jsou na trhu k sehnání různé odrůdy s obchodními názvy jako např. Moruše Srbská, Jugoslávská, Rožnovská, Bzenecká, Mikulov, Korejská, aj. Jedná se o osvědčené odrůdy, které vynikají vlastnostmi plodů. Jejich názvy označují původ výpěstků, místo odkud rouby nebo řízky rostlin pochází a nejedná se o samostatné botanické druhy. Zahradnictví ve většině případů uvádí přesné botanické označení druhu, tj. např. Morus alba, Morus nigra nebo Morus rubra. 


Morus alba
Morušovník bílý se světlými plody
Morušovník bílý s tmavými plody
Morušovník bílý

















Morušovník černý (Morus nigra)

lidový název: Moruše černá
původ: jihozápadní Asie, Mezopotámie, Persii, rozšířen ve Středomoří, Turecku, teplejší části Evropy
plody: tmavě červené, vínové až černé, jdou hůře utrhnout a barví
pupeny: tmavě hnědé
listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou důsledkem mrazů

Morušovník černý dorůstá do výšky 10 m. Má matné listy proměnlivého tvaru - na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Listy jsou na omak drsné, tuhé a na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až když je spálí první mrazíky. Na výhonech jsou především v době vegetačního klidu nepřehlédnutelné velké, tmavě hnědé až černé pupeny, což je jedno z poznávacích znamení Morušovníku černého. Plody pravého Morušovníku černého zrají během července až září/říjen. Mají červenou až tmavě fialovou barvu a i v plné zralosti je celkem obtížné je utrhnout. Nepomůže ani se stromem zatřást, a tak si značně ušpiníte ruce při sběru jeho plodů. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá, aromatická a ovoce je velmi šťavnaté. Obsahují léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty, sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až dokud jej nesezobou ptáci nebo dokud neshnije nebo neopadá v důsledku chladného počasí. 

Morušovník černý není v ČR rozšířený - při svých pokusech morušovníky zmapovat jsem na něj ve volných prostranstvích (kromě soukromých zahrad) ještě nenarazil. Na Slovensku roste Morušovník černý hojně v Pukanci a v okolních obcích. Nachází se zde velmi staré exempláře, které tam dosud přežily a místní obyvatelé se snaží zachovat je i pro budoucí generace. 

Některá zahradnictví nabízí Moruši Trnavskou, což údajně není samostatně uznaný botanický druh, a pokud byl v minulosti uznán, údajně se jednalo o omyl. Jde o velkoplodý kultivar Morušovníku černého (Morus nigra) a vyznačuje se pomalým růstem. Morušovník černý také patří do teplotní zóny 5, ale doporučuje se jej zasadit na chráněné a co nejvíce osluněné místo. Jeho plody dozrávají v pozdním létě a v tuto dobu by měly mít co nejvíce slunce.

Morušovník černý - 9letý strom

Morušovník černý - zrající plody

Morušovník černý - zralý plod


















Morušovník červený (Morus rubra)

lidový název: Moruše červená
původ: Severní Amerika
barva plodů: červená

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má na omak hrubé listy, které nejsou tak lesklé, jako u Morušovníku bílého a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené barvy a jsou výrazně kyselejší než předchozí odrůdy. Patří taktéž to teplotní zóny 5. 


Morušovník himalájský (Morus macroura)

lidový název: Moruše pakistánská
původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny
barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá
listy: srdčité, na líci lesklé, hladké

Jedná se o velký strom, 12 - 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako Pakistan Giant, Taiwan Long nebo Siyah Sahdut. V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Podle portálu dendrologie online patří Morus Macroura do teplotní zóny 8, tzn. od -7 do -12 stupňů Celsia. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Morušovník himalájský (pakistánský)
Plody morušovníku himalájského
odrůda Taiwan Long















Moruše černá vs. Moruše bílá - jak nenaletět některým prodejcům?


Morus nigra (vlevo), Morus Macroura (vpravo)
Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy Morušovníku černého - Morus nigra (vlevo) a Morušovníku s tmavými plody - Morus Macroura (vpravo). V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů Morušovníku bílého, které bývají nesprávně označeny jako Moruše černá (patrně tím označují barvu plodů). Proto si ověřte jaký má rostlina botanický název v latině. Mezi kultivary morušovníku bílého s plody dozrávajícími do tmavé barvy, které se u nás prodávají, patří např.: Bzenecká, Jugoslávská, Srbská, Pendula (převislá), Milanówek, Hlohovecká černá. Mezi chutné bíloplodé kultivary moruše bílé, dostupné u nás, jsou např. Hlohovecká bílá nebo Mikulov či Eldorado. Také jsem si všiml, že někteří prodejci u druhu Morušovník černý (Morus nigra) používají fotografie tmavoplodých kultivarů Morušovníku bílého nebo dokonce fotku ostružin... Takže si prohlédněte moje fotografie, ať víte, jak Morušovník černý (Morus nigra) a jeho ovoce vypadá.


Morušovníky ve Středomoří


Morušovníky jsou teplomilné a tak jsou hojně rozšířené také ve Středomoří, na Balkáně, atd. Rostou ve městech i vesnicích, ve volné přírodě i v zahradách a často zdobí zahrádky restaurací, kde jsou využívány pro svůj příjemný stín. Prakticky po celém Řecku i na řeckých ostrovech můžete natrefit na morušovník, který tam roste asi tak hojně jako u nás třeba jabloň nebo třešeň. Moruše se v řečtině řekne "moúro", v polštině "morwa", v chorvatštině "dud", v turečtině "dut", v bulharštině "chernitsa" a v ukrajinštině "shovkovytsya".

starý morušovník v Rhodos, staré město, Řecko

velký morušovník v Sinemorets, Bulharsko









Kde rostou moruše? Mapa výskytu moruší


Pokud chcete vědět, kde moruše rostou, navštivte mapu výskytu Moruší, kterou jsem založil asi v roce 2015. Od té doby se za velké pomoci uživatelů facebooku podařilo zmapovat stovky exemplářů morušovníků v ČR a Evropě. Mapa není samozřejmě kompletní, je doplňována postupně. Pokud chcete na mapu přispět, můžete tak učinit. Návod jak na to najdete v popisku mapy.