Druhy morušovníků a jak je bezpečně poznáme?

Morušovník bílý v Praze (nám. J. z Poděbrad)

Morušovník je krásný opadavý listnatý ovocný strom, který při troše cviku snadno poznáte. Vyskytuje se u nás nejenom v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích a tak na něj ve svém okolí určitě narazíte, když se budete pořádně dívat. Ptáte se, čeho si všímat, abyste tento ovocný strom poznali? Kde morušovníky rostou a jak podle květů poznat, zda bude strom plodit? Jaké jsou druhy moruší? A proč morušovník kvete, ale neplodí? V tomto článku se dozvíte odpovědi i na tyto otázky.

 

Jak poznáme morušovník?

Morušovník bílý s tmavými plody u Žalan

Morušovník (Morus) je listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae). Správné označení co se týče botaniky je Morušovník, avšak setkáte se s i označením Moruše, což je vlastně označení plodu. Morušovníky raší pozdě, pupeny se otevírají zhruba od poloviny dubna. Listy morušovníků jsou značně proměnlivé. Na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté. Na líci jsou lesklé a na okraji zubaté. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, později světle hnědá. Po dešti se barví do hnědo-červena. Pokud neutrpí mrazem, morušovníky bývají dlouhověké. Některé exempláře se mohou dožít několika stovek let. Kvetou při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Květy mohou být samčí nebo samičí, občas se na jedné rostlině objevují zároveň samčí i samičí květy. Dokonce se objevily i případy, kdy rostlina během života změnila pohlaví. Samčí květy opadávají, samičí květy se postupně během sezóny nalévají a vytváří drobné ovoce zvané moruše. Jedná se plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, fialovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do konce srpna. Některé druhy dozrávají až do měsíce září. Ovoce ve většině případech opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit. Morušovníky mohou mít jeden či vícero kmenů, záleží na tom jakou péči a střih/řez dostaly. Mají tendenci naklánět se do strany, proto bývají často starší exempláře morušovníků podepírány. Morušovníky dnes najdete především u význačných budov, hradů, zámků, škol či úřadů, nemocnic, na náměstích, v parcích, ale můžete na ně narazit i na obyčejných rozcestích či u starých cest či silnic.

Druhy morušovníků

Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou Morušovník bílý (Morus Alba), Morušovník černý (Morus Nigra) a Morušovník červený (Morus Rubra). Dále se můžete setkat s druhy jako Morušovník jižní (M. Australis), Morušovník pákistánský zvaný též královský či himalájský (M. Macroura) nebo Morušovník trojlaločný (M. Trilobata). Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde. Klasifikaci morušovníků dále ztěžuje fakt, že existuje nespočet odrůd, protože se moruše velmi snadno kříží. Například nejznámější druh Morušovníku bílého má tolik odrůd a kultivarů, že se ještě nenašel nikdo, kdo by je všechny důkladně popsal a otázkou je, zda-li je to vůbec možné. Proto se můžeme u Morušovníku bílého setkat s mnoha variantami barvy plodů, od bílé, krémové, přes narůžovělou, k fialové až černé barvě a stále se botanicky jedná o Morušovník bílý. Patrně z tohoto důvodu se dnes v pestrých nabídkách zahradnictví objevují názvy odrůd jako např. Moruše Srbská, Jugoslávská, Rožnovská, Bzenecká, Korejská, aj. Tyto názvy označují původ výpěstků, místo odkud rouby nebo řízky rostlin pochází a nejedná se o samostatné botanické druhy. Většina zahradnictví však zároveň uvádí přesné botanické označení druhu, tj. např. Morus alba, Morus nigra nebo Morus rubra.

Morušovník bílý - Moruše bílá (Morus alba)

Morušovník bílý pochází z Číny a je rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy. Dorůstá do výšky 12 - 15 metrů. Tento druh hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Plody morušovníku bílého zrají do krémově bílé, narůžovělé a překvapivě až do černé barvy a jsou zpravidla 1 - 3cm dlouhé. V zahradnictvích se také objevuje dlouhoplodý kultivar Morušovníku bílého se světlými nažloutlými plody, zvaný King White, který má plody až 10 cm dlouhé. Koupili jste si v zahradnictví morušovník s označením Morus alba a divili jste se, že jsou plody černé? Není to nic neobvyklého, jak již bylo zníněno existuje mnoho kultivarů Morušovníku bílého s různou barvou plodů. Oproti pravé moruši černé je chuť plodů morušovníku bílého navinule sladká, či medově sladká a nepříliš výrazná. Chuť tmavých odrůd Morus alba je výraznější, vyvážená sladko-kyselá. Ovoce zraje od června do srpna. Bílé plody se dříve sušily a mlely, získaný prášek se používal ke slazení kaší. Dnes se s nimi můžete setkat v obchody se sušenými plody. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, sirupů a džemů. Listy morušovníku bílého se suší na zelený čaj, kterému je přisuzováno regulační působení na hladinu krevního cukru a je doporučován při cukrovce a onemocněních slinivky břišní. Listy se sbírají v červenci a srpnu, čaj se pije po doušcích během dne v celkové dávce maximálně 0,75 litru. Co se týče mrazuvzdornosti patří Morušovník bílý do teplotní zóny 5 - takže ve vyzrálém dřevě přežije i mrazy -29 stupňů Celsia.

Morušovník černý - Moruše černá (Morus nigra)

Morušovník černý - Morus Nigra

Morušovník černý pochází z jihozápadní Asie, předpokládá se, že se rozšířil z hornatých částí Mezopotámie a Persie. Dorůstá do výšky 10 m. Má velké listy srdčitého tvaru, se zubatým okrajem, listy mohou také být laločnaté. Morušovník černý si libuje na výhřevných slunných místech s hlubokou, dobře odvodněnou půdou. Poznávacím znakem Morušovníku černého je jednotně plstnatá (chlupatá) spodní část listu. Plody morušovníku černého mají tmavě červenou až černou barvu, a výrazně aromatickou sladkokyselou chuť a pravdou je, že v ČR je pravý morušovník černý velmi vzácný. Ovoce je červené až fialovo černé v plné zralosti a když  ho chcete utrhnout, vzdoruje a ze stromu se mu vůbec nechce. Nepomůže ani se stromem zatřást, a tak si značně ušpiníte ruce při sběru pravých moruší černých. Ovoce tak často zůstává na stromě dlouho, dokud jej nesežerou ptáci nebo dokud neshnije. Chuť pravých černých moruší je výrazně kyselá. Nedokážu to přirovnat k žádnému ovoci, ale jejich chuť je fantastická, hlavně u zralejších moruší. Listy moruše černé si také dlouho drží svou tmavě zelenou barvu a nežloutnou na podzim tak rychle, jako kultivary moruše bílé, které žloutnou a dříve opadávají. Plody morušovníku černého zrají od konce června až do září. Obsahují léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty a sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Na Slovensku roste právě Morušovník černý v Pukanci a okolí. Nachází se zde velmi staré exempláře, které tam dosud přežily, a místní lidé se snaží je zachovat i pro budoucí generace. V Turecku z moruší vyrábí tradiční sirup Dut Pekmez, což je sladká pochutina medové konzistence připomínající melasu. Morušovník černý také patří do teplotní zóny 5, ale doporučuje se jej zasadit na chráněné místo. Některá zahradnictví nabízí Morušovník Trnavský, Moruši Trnavskou, což údajně není samostatně uznaný botanický druh, a pokud byl někdy uznán, patrně se jednalo o omy. Jde o kultivar Morušovníku černého (Morus nigra).

Morušovník černý (zrající plody)

Morušovník černý (zralý plod)

 

Moruše černá vs. Moruše bílá a jak nenaletět některým prodejcům?

Morus nigra (vlevo), Morus Macroura (vpravo)

Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy Morušovníku černého, tzn. Morus nigra (vlevo) a Morušovníku s tmavými plody, varianta Morus Macroura (vpravo). V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů Morušovníku bílého, které bývají nesprávně označeny jako Moruše černá (patrně tím označují barvu plodů), ale ve většině případů se jedná o Morus alba a ne o Morus nigra. Proto si ověřte jaký má výpěstek botanický název v latině. Mezi kultivary morušovníku bílého s plody dozrávajícími do tmavé barvy, které se u nás prodávají, patří např.: Bzenecká, Jugoslávská, Srbská, Shin-Tso, Pendula (převislá), Milanówek, Hlohovecká černá. Mezi chutné bíloplodé kultivary moruše bílé, dostupné u nás, jsou např. Dolce Vita nebo Hlohovecká bílá. Také jsem si všiml, že někteří prodejci u druhu Morušovník černý (Morus nigra) používají fotografie tmavoplodých kultivarů Morušovníku bílého nebo dokonce fotku ostružin... Takže si prohlédněte moje fotografie, ať víte, jak Morušovník černý (Morus nigra) a jeho ovoce vypadá.

Morušovník červený - Moruše červená (Morus rubra)

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má na omak hrubé listy, které nejsou tak lesklé, jako u předchozích druhů a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené barvy a jsou výrazně kyselejší než předchozí odrůdy. Patří taktéž to teplotní zóny 5. Křížením černého a červeného morušovníku vznikl Morušovník Trnavský (Morus Tyrnaviensis), což je odrůda pocházející ze Slovenska.

Morušovník pákistánský (Morus macroura)

Tento druh morušovníku pochází z Tibetu, Himalájí, z hornatých oblastí Indonésie a z deštných pralesů Indočíny. Jedná se o velký strom, 12 - 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité. Plody jsou úzké a protáhlé, u některých kultivarů mohou být dlouhé až 12 cm. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako Pakistan Giant či Moruše pakistánská, kráslovská nebo Siyah Sahdut, což znamená morušovník černý královský. Plody mohou být jak bílé, tak černé. Podle portálu dendrologie online patří Morus Macroura do teplotní zóny 8, tzn. od -7 do -12 stupňů Celsia. Je tedy choulostivý a měl by se zasadit na chráněné stanoviště nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Plody morušovníku Morus Macroura

 

Morušovníky ve Středomoří

Morušovníky jsou teplomilné a tak jsou hojně rozšířené také ve Středomoří, na Balkáně, atd. Rostou ve městech i vesnicích, ve volné přírodě i v zahradách a často zdobí zahrádky restaurací, kde jsou využívány pro svůj příjemný stín. Prakticky po celém Řecku i na řeckých ostrovech můžete natrefit na morušovník, který tam roste asi tak hojně jako u nás třeba jabloň nebo třešeň. Moruše se v řečtině řekne "moúro", v chorvatštině "dud", v bulharštině "chernitsa" a zajímavý je ukrajinský název "shovkovytsya".

velký morušovník v Sinemorets, Bulharsko

starý morušovník v Rhodos, staré město, Řecko

Kde rostou moruše? Mapa výskytu moruší

Pokud chcete vědět, kde moruše rostou, navštivte mapu výskytu Moruší, kterou jsem založil asi v roce 2015. Od té doby se za velké pomoci uživatelů facebooku podařilo zmapovat stovky exemplářů morušovníků v ČR a Evropě. Mapa není samozřejmě kompletní, je doplňována postupně. Pokud chcete na mapu přispět, můžete tak učinit. Návod jak na to najdete v popisku mapy.