Druhy moruší a jak je poznáme?

Morušovník, lidově moruše, je listnatý ovocný strom, který při troše cviku snadno poznáte. Vyskytuje se u nás nejenom v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích a tak na něj ve svém okolí můžete narazít, když se budete pořádně dívat. V minulosti hrály morušovníky klíčovou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože jeho listy jsou potravou housenek bource morušového. Ptáte se, čeho si všímat, abyste tento ovocný strom poznali? Kde morušovníky rostou a jak podle květů poznat, zda bude strom plodit? Jaké jsou druhy moruší? A proč morušovník kvete, ale neplodí? V tomto článku se dozvíte odpovědi i na tyto otázky.






  

Jak poznáme morušovník?


Morušovník (Morus) je dlouhověký listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae), pro nějž se vžil lidový název moruše. To je správně výraz pro označení plodu. Morušovníky v ČR nenajdeme v lesích, ale v blízkosti lidských obydlí, důležitých budov nebo u cest a silnic, kde byly vysazeny. Najdete je tak u škol, úřadů, nádraží, nemocnic, kostelů, klášterů, na náměstích, v parcích a samozřejmě v zahradách. Morušovníky hrály důležitou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože listy morušovníku bílého se živí bourec morušový.

Morušovníky raší pozdě, pupeny se v našem klimatu za normálního počasí otevírají zhruba od poloviny dubna. Listy morušovníků jsou tvarově značně proměnlivé - na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté. Listy jsou v závislosti na druhu buď lesklé a hladké nebo matné a hrubé. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech. 

Morušovníky, pokud neutrpí velkými mrazy, se mohou dožít několika stovek let. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a plnou výrůstků a boulí,  větve bývají často pokroucené. Mohou mít buď jeden nebo vícero kmenů, podle toho jak byly zapěstovány. Staré stromy se často naklání do strany, proto bývají podepírány. Zvlášť u exemplářů starých několik set let se stává, že se kmeny často rozlomí a v zemi opět zakoření a strom roste dál. 

Moruše bílá v Praze (nám. J. z Poděbrad)

Moruše bílá v Ústí nad Labem


Morušovníky kvetou při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Květy mohou být samčí nebo samičí, občas se na jedné rostlině objevují zároveň samčí i samičí květy. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají, samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce najdete pod listy, buď v trsech nebo jednotlivě. Ovoce ve většině případů opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit. 

květy moruše černé (Anglie)

běloplodá moruše (Žalhostice)

tmavoplodá moruše (Žalhostice)

Moruše bílá v Čapích dvorech (památný strom)

Druhy morušovníků


Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou Morušovník bílý (Morus Alba), Morušovník černý (Morus Nigra) a Morušovník červený (Morus Rubra). Dále se můžete setkat s druhy jako Morušovník jižní (M. Australis), Morušovník trojlaločný (M. Trilobata), Morušovník širokolistý (Morus latifolia), Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský. Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus"). 

Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že existuje množství odrůd a hybridů a barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny.


Morušovník bílý (Morus alba)

lidový název: Moruše bílá
původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy
plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
pupeny: světle hnědé
listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu nechlupaté, na podzim žloutnou

Tento druh je v ČR velmi rozšířený. Hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Má mnoho kultivarů (odrůd) a proto se můžeme setkat s mnoha variantami barvy (a chuti) plodů. Plody dozrávají od června do srpna. Morušovník bílý může nést plody bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až černé. 

Chuť bílých (nažloutlých) moruší je navinule sladká, nepříliš výrazná. Některé varianty jsou medově sladké (např. Hlohovecká bílá nebo Eldorado). Narůžovělé a tmavoplodé odrůdy jsou chuťově výraznější a čím jsou tmavší, tím jsou sladší. Plody Morušovníku bílého opadávají na zem, což může přilákat opeřence nebo hmyz a zejména tmavé ovoce může zaneřádit chodníky. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, kompotů, sirupů a ovocných vín. Skvěle se hodí i na pečení bábovek, bublanin nebo koláčů - všude tam, kam přidáváme drobné ovoce. 

Morušovník bílý (nehledě na barvu plodů) má vždy na líci lesklé listy, na omak jsou hladké. Listy se používají k výrobě zeleného čaje. Na podzim žloutnou a opadávají.

V současné době zažívá morušovník oproti letům minulým velký rozmach a tak jsou na trhu k sehnání různé odrůdy s nejrůznějšími obchodními názvy, často chybně označenými jako Moruše černá (Morus nigra), např. Moruše Srbská, Jugoslávská, Rožnovská, Bzenecká, Mikulov, Korejská, aj. Jedná se o osvědčené odrůdy, které vynikají vlastnostmi plodů. Jejich názvy označují původ výpěstků, místo odkud rouby nebo řízky rostlin pochází a nejedná se o samostatné botanické druhy. 


Morus alba
Morušovník bílý se světlými plody
Morušovník bílý s tmavými plody
Morušovník bílý


















Morušovník černý (Morus nigra)

lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá
původ: jihozápadní Asie, Mezopotámie, Persii, rozšířen ve Středomoří, Turecku, teplejší části Evropy
plody: tmavě červené, vínové až černé, jdou hůře utrhnout, příliš neopadávají, barví
pupeny: tmavě hnědé
listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou důsledkem mrazů

Morušovník černý dorůstá do výšky 10 m. Má matné listy proměnlivého tvaru - na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Listy jsou na omak drsné, tuhé a na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až když je spálí první mrazíky. Na výhonech jsou především v době vegetačního klidu nepřehlédnutelné velké, tmavě hnědé až černé pupeny, což je jedno z poznávacích znamení Morušovníku černého. Plody pravého Morušovníku černého zrají během července až září/říjen. Mají červenou až tmavě fialovou barvu a i v plné zralosti je celkem obtížné je utrhnout. Nepomůže ani se stromem zatřást, a tak si značně ušpiníte ruce při sběru jeho plodů. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá, aromatická a ovoce je velmi šťavnaté. Obsahují léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty, sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až dokud jej nesezobou ptáci nebo dokud neshnije nebo neopadá v důsledku chladného počasí. 

Morušovník černý není v ČR příliš rozšířený - při svých pokusech morušovníky zmapovat jsem na něj ve volných prostranstvích (kromě soukromých zahrad) ještě nenarazil. Na Slovensku roste Morušovník černý hojně v Pukanci a v okolních obcích. Nachází se zde velmi staré exempláře, které tam dosud přežily a místní obyvatelé se snaží zachovat je i pro budoucí generace. 

Morušovník černý nemá význačné kultivary, protože se nesnadno kříží. Prodejci často označují tmavoplodé odrůdy Moruše bílé a mezidruhové křížence Moruše bílé s Moruší červenou jako "Morus nigra", ale takové označení je nesprávné. Můžete se tak setkat s označeními jako: Morus nigra "Srbská", Morus nigra "Jugoslávská", Morus nigra "Rožnovská", Morus nigra "Bzenecká", Morus nigra "Wellington" nebo Morus nigra "Persian Dwarf Everbearing". Za použitím výrazu Morus nigra zřejmě stojí fakt, že daný kultivar nese černé ovoce, avšak s pravou Moruší černou (Morus nigra) nemá nic společného. 

Můžete se setkat s Moruší černou "Trnavskou" (Morus trnaviensis), ale zde se po důkladnějším rozboru ukázalo, že je totožná s Morus nigra, pouze se vyznačuje zakrslým a velmi pomalým růstem.

Morušovník černý patří do teplotní zóny 5, ale doporučuje se jej zasadit na chráněné a co nejvíce osluněné místo. Jeho plody dozrávají v pozdním létě a v tuto dobu by měly mít co nejvíce slunce.

Morušovník černý - 9letý strom

Morušovník černý - zrající plody

Morušovník černý - zralý plod


















Morušovník červený (Morus rubra)

lidový název: Moruše červená
původ: Severní Amerika
barva plodů: červená

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má na omak hrubé listy, které nejsou tak lesklé, jako u Morušovníku bílého a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené barvy a jsou výrazně kyselejší než předchozí odrůdy. Patří taktéž to teplotní zóny 5. 


Morušovník himalájský (Morus macroura)

lidový název: Moruše pakistánská
původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny
barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá
listy: srdčité, na líci lesklé, hladké

Jedná se o velký strom, 12 - 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako Pakistan Giant, Taiwan Long nebo Siyah Sahdut. V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Podle portálu dendrologie online patří Morus Macroura do teplotní zóny 8, tzn. od -7 do -12 stupňů Celsia. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Morušovník himalájský (pakistánský)
Plody morušovníku himalájského
odrůda Taiwan Long















Moruše černá vs. Moruše bílá - jak nenaletět některým prodejcům?


Morus nigra (vlevo), Morus Macroura (vpravo)
Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy Morušovníku černého - Morus nigra (vlevo) a Morušovníku s tmavými plody - Morus Macroura (vpravo). V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů Morušovníku bílého, které bývají nesprávně označeny jako Moruše černá (patrně tím označují barvu plodů). Proto si ověřte jaký má rostlina botanický název v latině. Mezi kultivary morušovníku bílého s plody dozrávajícími do tmavé barvy, které se u nás prodávají, patří např.: Bzenecká, Jugoslávská, Srbská, Pendula (převislá), Milanówek, Hlohovecká černá. Mezi chutné bíloplodé kultivary moruše bílé, dostupné u nás, jsou např. Hlohovecká bílá nebo Mikulov či Eldorado. Také jsem si všiml, že někteří prodejci u druhu Morušovník černý (Morus nigra) používají fotografie tmavoplodých kultivarů Morušovníku bílého nebo dokonce fotku ostružin... Takže si prohlédněte moje fotografie, ať víte, jak Morušovník černý (Morus nigra) a jeho ovoce vypadá.


Morušovníky ve Středomoří


Morušovníky jsou teplomilné a tak jsou hojně rozšířené také ve Středomoří, na Balkáně, atd. Rostou ve městech i vesnicích, ve volné přírodě i v zahradách a často zdobí zahrádky restaurací, kde jsou využívány pro svůj příjemný stín. Prakticky po celém Řecku i na řeckých ostrovech můžete natrefit na morušovník, který tam roste asi tak hojně jako u nás třeba jabloň nebo třešeň. Moruše se v řečtině řekne "moúro", v polštině "morwa", v chorvatštině "dud", v turečtině "dut", v bulharštině "chernitsa" a v ukrajinštině "shovkovytsya".

starý morušovník v Rhodos, staré město, Řecko

velký morušovník v Sinemorets, Bulharsko









Kde rostou moruše? Mapa výskytu moruší


Pokud chcete vědět, kde moruše rostou, navštivte mapu výskytu Moruší, kterou jsem založil asi v roce 2015. Od té doby se za velké pomoci uživatelů facebooku podařilo zmapovat stovky exemplářů morušovníků v ČR a Evropě. Mapa není samozřejmě kompletní, je doplňována postupně. Pokud chcete na mapu přispět, můžete tak učinit. Návod jak na to najdete v popisku mapy.