Druhy moruší, jak je poznáme a kde na ně můžeme narazit?

Morušovník, lidově moruše, je listnatý ovocný strom, který není těžké rozpoznat, když víte, na co se zaměřit. Tento strom najdete nejen v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích, a pokud budete pozorní, snadno jej poznáte. Morušovník je rozšířený nejen v Čechách, ale také v celé Evropě – čím jižněji se vydáte, tím častěji jej potkáte. V minulosti byl morušovník klíčový pro výrobu přírodního hedvábí, protože jeho listy sloužily jako potrava housenkám bource morušového. Ale jak tento strom poznat? Kde všude roste? Jak zjistíte, zda bude strom plodit, podle květů? Jaké existují druhy moruší? A proč morušovník někdy kvete, ale neplodí? V tomto článku najdete odpovědi na všechny tyto otázky.

Jak morušovník vypadá?

Morušovníky jsou středně velké, listnaté, dlouhověké stromy s pravidelnou rozložitou korunou. Pěstují se především jako stromy. Hrály důležitou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože listy morušovníku bílého se živí bourec morušový. Mohou mít buď jeden nebo vícero kmenů, podle toho jak byly zapěstovány. U vícekmenných morušovníků v pozdějším věku často dochází k naklánění kmenů do stran, často bývají podepírány. Zvlášť u exemplářů starých několik set let se stává, že se kmeny často rozlomí a v zemi opět zakoření a strom roste dál. Vhodnější je pěstovat morušovník pouze s jedním kmenem, což je vhodnější pro sběr ovoce.

Morušovník bílý, nám. Jiřího z Poděbrad, Praha

Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a opravdu letité exempláře mají kůru plnou výrůstků a boulí a mají větve často pokroucené. 

kvetoucí Morušovník černý

Květy

Morušovníky kvetou od konce dubna při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Mohou být jednodomé (samčí i samičí květy rostou na jedné rostlině) i dvoudomé (na jedné rostlině jsou buď pouze samčí nebo pouze samičí květy), i když se na to názory liší. Podle mé zkušenosti s pěstováním morušových semenáčů se osobně přikláním ke druhé variantě, a to zejména pokud jsou semenáče mladé. Jsou ale také případy, kdy morušovník během svého života změní pohlaví. Na rostlině, která měla zprvu pouze samčí květy se mohou časem objevit květy samičí. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají. Pokud jsou v blízkosti samičích květů i květy samčí, výsledné plody ponesou klíčivá semena, což je důležité pro zachování genetiky a diversity morušovníků. Na obrázku níže vidíte, jak vypadají samčí a samičí květy morušovníku.

Samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu, což závisí na selekci, odrůdě. Velikost plodů se také liší v závislosti na druhu a odrůdě. Moruše mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy i v závislosti na počasí zrají až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce najdete pod listy, buď v trsech nebo jednotlivě. Ovoce ve většině případů opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je zaneřádit. 

Morušovník bílý na konci října

Proměnlivé listy

Listy morušovníků jsou tvarově proměnlivé - na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté (vykrajované). Mají výrazné pilovité (zubaté) okraje. Morušovník bílý a jeho odrůdy má listy na líci lesklé a na omak hladké, na podzim se často vybarvují do žluté až hnědé barvy a opadávají. Morušovník černý má listy matné a na omak drsné a jsou tmavší. Své listy si drží až dokud je nespálí první mráz, pak teprve zhnědnou následkem mrazu a opadají. Ostatní stromy mají listy už dávno shozené.

Morušovník černý (10-letý), na konci října

Morušovníky jsou mrazuvzdorné ve vyzrálém dřevě. Riziko namrznutí tedy platí pro mladé a ještě nezdřevnatělé výhonky, které mohou být zničeny jak zimními mrazy, tak pozdními jarními mrazíky. Pokud morušovník neutrpí velkými mrazy, může se dožít několika stovek let. 

Morušovník bílý v Čapích dvorech (památný strom)

Výskyt 

Morušovníky v ČR nerostou v lesích, ale v blízkosti lidských obydlí, významných budov či u cest a silnic. Setkat se s nimi můžeme u škol, úřadů, nádraží, nemocnic, kostelů, klášterů, na náměstích, rozcestích, v parcích, poblíž vinic nebo přímo na vinicích a samozřejmě také v zahradách.

Morušovník černý u Velkých Žernosek

Druhy morušovníků

Prozatím existuje asi 18 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou:

• Morušovník bílý (Morus alba)
• Morušovník černý (Morus nigra)
• Morušovník červený (Morus rubra)
• Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský
• Morušovník jižní (Morus Australis)
• Morušovník trojlaločný (Morus trilobata)
• Morušovník širokolistý (Morus latifolia)

Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus"). 

Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že se morušovníky snadno kříží a tak existuje množství odrůd a hybridů. Barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny, což může být matoucí.

Morušovník bílý (Morus alba)

lidový název: Moruše bílá

původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy

plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
pupeny: světle hnědé

listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř nechlupaté, na podzim žloutnou

mrazuvzdornost: -29°C

Morušovník bílý je u nás poměrně rozšířený strom, i když ho mnoho lidí nepozná na první pohled. V minulosti byl velmi důležitý, protože jeho listy sloužily jako hlavní potrava pro housenky bource morušového – hmyzu, z jehož kukel se získává přírodní hedvábí.

Existuje mnoho odrůd morušovníku bílého, a proto se plody mohou lišit barvou i chutí. Název „bílý“ se totiž nevztahuje k barvě plodů. Plody mohou být bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až tmavě fialové nebo téměř černé. Dozrávají postupně od června do srpna.

Světlé plody mají jemně sladkou, někdy trochu nevýraznou chuť. Některé odrůdy ale chutnají jako med. Naopak růžové a tmavé moruše mají výraznější, aromatičtější - sladkokyselou chuť.

Zralé plody snadno opadávají na zem. To může přilákat ptáky nebo hmyz, a tmavé plody navíc zanechávají skvrny na chodnících. Pokud chováte slepice, může být dobrý nápad zasadit moruši do jejich výběhu – slepice si na spadlých plodech rády pochutnají a zároveň pomohou s úklidem.

Moruše jsou výborné čerstvé, ale dají se i snadno zpracovat. Používají se na výrobu džemů, sirupů, kompotů nebo ovocného vína. Skvěle se hodí i do bábovek, koláčů nebo bublanin – podobně jako třeba borůvky nebo rybíz.

Odrůdy morušovníku bílého

Na českém trhu jsou k sehnání různé kultivary s nejrůznějšími obchodními názvy, které označují např. místo původu nebo další vlastnosti. Mezi světloplodé kultivary patří např. odrůdy "Mikulov", "Eldorado", "Hlohovecká bílá", "Dolce Vita".

Tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého, zrající až  do černé barvy, bývají často chybně označovány názvem Moruše černá, což je jiný a odlišný druh. Správnější označení bývá tmavoplodá moruše nebo moruše tmavá. Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého na našem trhu patří Moruše "Kozolupy", "Jugoslávská", "Srbská", "Hlohovecká černá", "Velkoplodá", "Pendula" (převislá), nebo "Rožnovská".  Mezi velkoplodé kultivary se řadí například "Galicia" nebo "Shelly", které byly vyšlechtěny na Ukrajině nebo italská odrůda "Monte Negro".

Morušovník bílý se snadno kříží s Morušovníkem červeným, z čehož vznikly odrůdy jako "Gerardi Dwarf", "Wellington", "Persian Dwarf Everbearing" nebo "Illinois Everbearing".

Morušovník bílý bývá ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -29°C.

Morušovník bílý se světlými i tmavými plody

Morušovník černý (Morus nigra)

lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá

původ: pravděpodobně Blízký východ, Malá Asie - Irán, Afghánístán

plody: tmavě červené, vínové, jdou těžko utrhnout, příliš neopadávají, velmi barví, velmi šťavnaté

pupeny: tmavě hnědé

listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou následkem mrazů

mrazuvzdornost: -25°C

Morušovník černý byl do Evropy přivezen v roce 1548. Nemá výrazné kultivary, protože se těžko kříží. Nejvíce se tedy vyskytuje jako samotný zástupce svého druhu – Morušovník černý. V minulosti byl také údajně uznán samostatným druhem Morušovník trnavský (Morus Trnaviensis), avšak po podrobnějším zkoumání se ukázalo, že jde o totožnou rostlinu jako Morušovník černý. V zahradnictvích se často nabízí „Moruše Trnavská“, která je charakteristická pomalým růstem.

Morušovník černý dorůstá ve velmi teplých oblastech do výšky až 10 metrů. Jeho listy jsou matné, různorodého tvaru – na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Na dotek jsou drsné, tuhé a na spodní straně chlupaté. Na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až po prvních mrazících. Na výhonech, zejména v období vegetačního klidu, jsou nápadné velké tmavě hnědé pupeny, což je jedno z charakteristických rozpoznávacích znamení morušovníku černého.

Plody zrají od července do září či října. Nezralé mají červenou barvu, která při zrání přechází do tmavě červené až černé. Utrhnout je není jednoduché – ani zatřepání stromem nepomůže, protože to pouze způsobí, že opadávají přezrálé plody. Při sběru moruší černých je třeba počítat s tím, že si ruce značně ušpiníte, protože plody jsou velmi křehké. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá a aromatická, ovoce je šťavnaté a obsahuje léčivý antioxidant resveratrol. Díky své karmínově červené barvě se moruše využívaly k barvení vín. Jsou vhodné na výrobu džemů, kompotů, sirupů a skvěle se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až do chvíle, než jej seberou ptáci, nebo dokud neshnije či neopadá kvůli chladnému počasí.

Morušovník černý je v dospělosti mrazuvzdorný až do -25°C. Doporučuje se sázet ho na chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné místo. Preferuje hluboké půdy bohaté na živiny, ale uspokojí se i s chudšími půdami, pokud jsou dobře propustné a ne přemokřené. Morušovník černý je ideální jako solitérní rostlina díky svému estetickému a téměř exotickému vzhledu. Je dlouhověký a může se dožít i několika stovek let. Velmi staré exempláře se mohou časem rozlomit a pokračovat v růstu, protože znovu zakoření tam, kde se kmen dotýká země.

Odrůdy morušovníku černého nejsou moc rozšířené, ale pokud budete mít štěstí, můžete narazit např. na moruši "Bzeneckou". To je původně varieta moruše černé. Není jasné mnoho o jejím původu, patně byla vyselektována na Moravě, ale nejsou vyloženě zmínky o tom, že by pocházela přímo z Bzence. Město Bzenec je ale vyhlášené vinařstvím a historicky i ovocnářstvím a zelinářstvím, takže je to možné. Často se ale setkávám s tím, že "moruše černá Bzenecká", kterou prodávají nejrůznější zahradnictví, je ve skutečnosti tmavoplodá varieta moruše bílé. 

Další varietou je "Trnavská". Ta byla svého času uznána samostatným druhem, ale později se ukázalo, že se jedná o identickou rostlinu, tj. morus nigra. 

Morušovník černý s plody

Morušový "poklad" na Slovensku - rarita nejen v obci Pukanec

Morušovník černý není v České republice příliš rozšířený, ale na Slovensku se vyskytuje celkem hojně. Roste na svazích Malých Karpat, od Nového Mesta nad Váhom až po Bratislavu, v okolí Skalice, v oblastech od Modrého Kameňa přes Krupinu, Pukanec, Tekovskou Novou Ves, Zlaté Moravce, Vráble až k Zoboru u Nitry a poblíž Hlohovce. Ojediněle se objevuje i v oblasti Štúrova a v některých vinorodých oblastech východního Slovenska.

V katastru obce Pukanec však roste jedinečná rarita, která nemá v Evropě obdoby. Na tomto místě se nachází doslova stovky exemplářů moruší černých, z nichž většina je stará několik set let. Rostou zde převážně na svazích vinic. O tom, jak se moruše černé na Slovensko dostaly, existuje několik teorií, přičemž nejrozšířenější je ta, že je sem přivezli staří Římané, kteří sem zároveň přivezli vinnou révu. Moruši černé se na Slovensku přezdívá „viničná jahoda“ a často se vyskytuje právě ve vinorodých oblastech a přímo na vinicích. Důvod, proč bylo v okolí Pukance vysázeno tolik moruší, však zůstává záhadou. Morušové dřevo je údajně vhodné pro výrobu sudů na zrání alkoholu, vína, brandy, není tedy divu že byly vysazovány na starých vinicích a v jejich okolí.

V 80. letech 20. století probíhalo sčítání pukaneckých moruší černých, přičemž výsledek byl ohromující – na 460 exemplářů, z nichž nejstarší stromy byly odhadovány na více než 500 let. Velmi staré stromy jsou rozeklané, jejich kmeny se pod tíhou větví rozlomily a po kontaktu se zemí zakořenily, čímž pokračovaly v růstu. Všechny pukanecké moruše černé byly množeny vegetativně. Některé bývalé vinice zarostly, a protože moruše, i když jsou houževnaté, potřebují slunce, nemohly přežít ve stínu divoké vegetace. Naštěstí se v současnosti mnoho místních obyvatel snaží obnovit tuto morušovou tradici a moruše opět množí a vysazují. V současnosti by mělo být v Pukanci a okolí zhruba 700 stromů, které byly očíslovány a zmapovány. Každoročně se v Pukanci a okolních obcích pořádá Festival moruše černé, během kterého si můžete projít naučnou stezku o moruši černé, ochutnat produkty z tohoto lahodného ovoce a zúčastnit se přednášek a dalších programů. Jak je vidět, moruše mají na Slovensku velmi dlouhou a silnou tradici a je zde mnoho nadšených pěstitelů, kteří pomáhají k tomu, aby moruše neupadly v zapomnění.

Morušovník červený (Morus rubra)

lidový název: Moruše červená

původ: Severní Amerika

barva plodů: červená

mrazuvzdornost: -38°C

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má velké, široce vejčité listy, které mohou být až 25cm a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené, tmavě fialové až černofialové barvy a jsou chuťově výraznější, sladkokyselé. Morušovník červený se snadno kříží s Morušovníkem bílým. Ve vyzrálém dřevě je mrazuvzdorný až do -38°C.

Morušovník himalájský (Morus macroura)

lidový název: Moruše pakistánská

původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny

barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá

listy: srdčité, na líci lesklé, hladké

mrazuvzdornost: -17°C

Jedná se o velký strom bujnějšího růstu, který může v lokalitách svého přirozeného výskytu dorůst až do 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako "Taiwan Long", "Pakistan Giant", "King of White", "Siyah Sahdut", "Saharanpur". V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Morušovník himalájský je ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -17°C, ale čerstvé nevyzrálé výhonky jsou na mráz velmi citlivé. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště a před mrazy chránit nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Morus macroura - neznámý kultivar

Moruše s tmavými plody nemusí být nutně Morušovník černý

Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy pravého Morušovníku černého (Morus nigra) vlevo a Morušovníku s tmavými plody (Morus alba x rubra) vpravo. V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů tmavoplodého Morušovníku bílého, které bývají často nesprávně označeny jako Morus nigra. U těchto dvou exemplářů jsou velké rozdíly - jak v chuti plodů, tak v růstu, vzhledu stromu i požadavcích na stanoviště. Záleží tedy na vašich preferencích a na tom, jaké podmínky máte na zahradě. Pokud tedy chcete pravý Morušovník černý, doporučuji nakupovat přímo u prodejce v zahradnictví, kde si můžete stromek prohlédnout.

Morus nigra (vlevo) Morus alba x rubra (vpravo)