Morušovník (Morus) je dlouhověký listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae), pro nějž se vžil lidový název moruše, což je výraz pro označení plodu. Morušovníky hrály důležitou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože listy morušovníku bílého se živí bourec morušový. Morušovníky raší pozdě, pupeny se v našem klimatu za normálního počasí otevírají zhruba od poloviny dubna. Listy morušovníků jsou tvarově značně proměnlivé - na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté. Listy jsou v závislosti na druhu buď lesklé a hladké nebo matné a hrubé. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech.
Morušovníky jsou mrazuvzdorné ve vyzrálém dřevě. To představuje riziko pro mladé a ještě nezdřevnatělé výhonky, které mohou být zničeny jak zimními mrazy, tak pozdními jarními mrazíky. Pokud tedy morušovník neutrpí velkými mrazy, může se dožít několika stovek let. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a plnou výrůstků a boulí, větve bývají často pokroucené. Mohou mít buď jeden nebo vícero kmenů, podle toho jak byly zapěstovány. Staré stromy se často naklání do strany, proto bývají podepírány. Zvlášť u exemplářů starých několik set let se stává, že se kmeny často rozlomí a v zemi opět zakoření a strom roste dál.
 |
| Moruše bílá v Praze (nám. J. z Poděbrad) |
 |
| Moruše bílá v Ústí nad Labem |
Morušovníky kvetou zhruba od konce dubna při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Květy mohou být samčí nebo samičí, občas se na jedné rostlině objevují zároveň samčí i samičí květy. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají. Samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce najdete pod listy, buď v trsech nebo jednotlivě. Ovoce ve většině případů opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit.
Morušovníky v ČR nerostou v lesích, ale v blízkosti lidských obydlí, důležitých budov nebo u cest a silnic, kde byly vysazeny. Najdeme je u škol, úřadů, nádraží, nemocnic, kostelů, klášterů, na náměstích, v parcích a samozřejmě v zahradách.
 |
| květy moruše černé (Anglie) |
.jpg) |
| běloplodá moruše (Žalhostice) |
 |
| tmavoplodá moruše (Žalhostice) |
 |
| Moruše bílá v Čapích dvorech (památný strom) |
Druhy morušovníků
Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou Morušovník bílý (Morus Alba), Morušovník černý (Morus Nigra) a Morušovník červený (Morus Rubra). Dále se můžete setkat s druhy jako Morušovník jižní (M. Australis), Morušovník trojlaločný (M. Trilobata), Morušovník širokolistý (Morus latifolia), Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský. Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus").
Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že existuje množství odrůd a hybridů a barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny.
Morušovník bílý (Morus alba)
lidový název: Moruše bílá
původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy
plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
pupeny: světle hnědé
pupeny: světle hnědé
listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř nechlupaté, na podzim žloutnou
mrazuvzdornost: -29°C
Tento druh je v ČR velmi rozšířený. Hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Má mnoho kultivarů (odrůd) a proto se můžeme setkat s mnoha variantami barvy (a chuti) plodů, které nemusí být jenom bílé, jak by mohl naznačovat název. Plody dozrávají od června do srpna. Morušovník bílý může nést plody bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až černé.
Chuť bílých (nažloutlých) moruší je navinule sladká, nepříliš výrazná. Některé varianty jsou medově sladké, narůžovělé a tmavoplodé odrůdy jsou chuťově výraznější a čím jsou tmavší, tím jsou sladší. Plody Morušovníku bílého opadávají na zem, což může přilákat opeřence nebo hmyz a zejména tmavé ovoce může zaneřádit chodníky. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, kompotů, sirupů a ovocných vín. Skvěle se hodí i na pečení bábovek, bublanin nebo koláčů - všude tam, kam přidáváme drobné ovoce.
Morušovník bílý (nehledě na barvu plodů) má vždy na líci lesklé listy, na omak jsou hladké. Listy se používají k výrobě zeleného čaje. Na podzim žloutnou a opadávají.
Na českém trhu jsou k sehnání různé kultivary s nejrůznějšími obchodními názvy, které označují např. místo původu nebo další vlastnosti. Kultivary Morušovníku bílého zrající do černé barvy bývají často chybně označovány názvem Moruše černá (Morus nigra), což je ale jiný a o dost odlišný druh. Správnější označení bývá tmavoplodá moruše nebo morus alba var. nigra. Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého na našem trhu patří Moruše "Bzenecká", "Jugoslávská", "Srbská", "Monte Negro", "Hlohovecká černá", "velkoplodá", "Pendula" (převislá), nebo "Rožnovská". Mezi světloplodé odrůdy se řadí např. "Mikulov", "Eldorado", "Hlohovecká bílá" nebo "Dolce Vita".
Morušovník bílý se snadno kříží s Morušovníkem červeným, z čehož vznikly odrůdy jako "Wellington", "Persian Dwarf Everbearing" nebo "Illinois Everbearing".
Morušovník bílý bývá ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -29°C.
 |
| Morušovník bílý se světlými plody |
 |
| Morušovník bílý s tmavými plody |
 |
| Morušovník bílý |
Morušovník černý (Morus nigra)
lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá
původ: jihozápadní Asie, Mezopotámie, Persie, rozšířen ve Středomoří, Turecku a v teplejších částech Evropy
plody: tmavě červené, vínové až černé, jdou těžko utrhnout, příliš neopadávají, velmi barví, šťavnaté
pupeny: tmavě hnědé
listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou důsledkem mrazů
mrazuvzdornost: -25°C
Morušovník černý dorůstá do výšky 10 m. Má matné listy proměnlivého tvaru - na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Listy jsou na omak drsné, tuhé, vespod chlupaté. Na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až když je spálí první mrazíky. Na výhonech jsou především v době vegetačního klidu nepřehlédnutelné velké, tmavě hnědé až černé pupeny, což je jedno z poznávacích znamení Morušovníku černého. Plody pravého Morušovníku černého zrají během července až září/říjen. Mají červenou až tmavě fialovou barvu a i v plné zralosti je celkem obtížné je utrhnout. Nepomůže ani se stromem zatřást, a tak si značně ušpiníte ruce při sběru jeho plodů. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá, aromatická a ovoce je velmi šťavnaté. Obsahují léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty, sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až dokud jej nesezobou ptáci nebo dokud neshnije nebo neopadá v důsledku chladného počasí.
Morušovník černý není v ČR příliš rozšířený - při svých pokusech morušovníky zmapovat jsem na něj ve volných prostranstvích (kromě soukromých zahrad) ještě nenarazil. Na Slovensku roste Morušovník černý hojně v Pukanci a v okolních obcích. Nachází se zde velmi staré exempláře, které tam dosud přežily a místní obyvatelé se snaží zachovat je i pro budoucí generace.
Morušovník černý nemá význačné kultivary, protože se nesnadno kříží. Nejvíce rozšířený je tedy jako samotný zástupce svého druhu - Morušovník černý. Svého času byl také údajně nesprávně uznán samostatným druhem Morušovník Trnavský (Morus Trnaviensis), ale zde se po důkladnějším rozboru ukázalo, že se jedná o Morušovník černý, pouze se vyznačuje převážně v mládí zakrslým a velmi pomalým růstem. Dále jsem narazil na Moruši černou Perskou, ale zde jde opět nejspíše o totožnou rostlinu - Morušovník černý.
Morušovník černý je v dospělosti mrazuvzdorný až do - 25°C. Doporučuje se jej zasadit na chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné místo. Velmi se hodí jako solitérní rostlina, díky svému estetickému a až exotickému vzhledu.
 |
| Morušovník černý - 9letý strom |
 |
| Morušovník černý - zrající plody |
 |
| Morušovník černý - zralý plod |
Morušovník červený (Morus rubra)
lidový název: Moruše červenápůvod: Severní Amerika
barva plodů: červená
mrazuvzdornost: -38°C
Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má velké, široce vejčité listy, které mohou být až 25cm a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené, tmavě fialové až černofialové barvy a jsou chuťově výraznější, sladkokyselé. Morušovník červený se snadno kříží s Morušovníkem bílým. Ve vyzrálém dřevě je mrazuvzdorný až do -38°C.
Morušovník himalájský (Morus macroura)
lidový název: Moruše pakistánská
původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny
barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá
listy: srdčité, na líci lesklé, hladké
mrazuvzdornost: -17°C
Jedná se o velký strom bujnějšího růstu, který může dorůst až do 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako "Pakistan Giant", "Taiwan Long" nebo "Siyah Sahdut". V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Morušovník himalájský je ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -17°C stupňů Celsia, ale čerstvé nevyzrálé výhonky jsou na mráz velmi citlivé. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště a před mrazy chránit nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.
 |
| Morušovník himalájský (pakistánský) |
 |
| Plody morušovníku himalájského |
 |
| odrůda Taiwan Long |
Morušovník černý není totéž co tmavoplodý
 |
Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy pravého Morušovníku černého - Morus nigra (vlevo) a Morušovníku s tmavými plody - křížence Morušovníku bílého a červeného - Morus alba x rubra (vpravo). V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů tmavoplodého Morušovníku bílého, které bývají často nesprávně označeny jako Morus nigra. U těchto dvou exemplářů jsou velké rozdíly - jak v chuti plodů, tak v růstu, vzhledu stromu i požadavcích na stanoviště. Záleží tedy na vašich preferencích a na tom, jaké podmínky máte na zahradě. Pokud tedy chcete pravý Morušovník černý, doporučuji nakupovat přímo u prodejce v zahradnictví, kde si můžete stromek prohlédnout.
Morušovníky ve Středomoří
Morušovníky jsou teplomilné a tak jsou hojně rozšířené také ve Středomoří, na Balkáně, atd. Rostou ve městech i vesnicích, ve volné přírodě i v zahradách a často zdobí zahrádky restaurací, kde jsou využívány pro svůj příjemný stín. Prakticky po celém Řecku i na řeckých ostrovech můžete natrefit na morušovník, který tam roste asi tak hojně jako u nás třeba jabloň nebo třešeň. Moruše se v řečtině řekne "moúro", v polštině "morwa", v chorvatštině "dud", v turečtině "dut", v bulharštině "chernitsa" a v ukrajinštině "shovkovytsya".
 |
| starý morušovník v Rhodos, staré město, Řecko |
 |
| velký morušovník v Sinemorets, Bulharsko |
