- Morušovník bílý (Morus alba)
- Morušovník černý (Morus nigra)
- Morušovník červený (Morus rubra)
- Morušovník himalájský (Morus macroura), označovaný také jako pakistánský
- Morušovník jižní (Morus australis)
- Morušovník trojlaločný (Morus trilobata)
- Morušovník širokolistý (Morus latifolia)
Morušovník bílý (Morus alba)
 |
| Morušovník bílý s tmavými i světlými plody |
Lidový název: moruše bílá
Původ: Čína, dnes rozšířený ve Středomoří i v teplejších oblastech Evropy
Plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé až téměř černé; ve zralosti se snadno otrhávají nebo opadávají; dozrávají od června do srpna
Pupeny: světle hnědé
Listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř lysé, na podzim žloutnou
Mrazuvzdornost: přibližně do −29 °C (vyzrálé dřevo)
Morušovník bílý je u nás poměrně rozšířený strom. Roste rychle a bez řezu může dorůst výšky 10 až 20 metrů. V minulosti měl mimořádný hospodářský význam, protože jeho listy slouží jako hlavní potrava housenek bource morušového, z jehož zámotků se získává přírodní hedvábí.
Existuje velké množství odrůd a kříženců morušovníku bílého, proto se jejich plody výrazně liší barvou, velikostí i chutí. Botanický název „morušovník bílý“ se nevztahuje k barvě plodů. Ty mohou být bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé, růžové, tmavě fialové až téměř černé. Dozrávají postupně od června do srpna.
Světloplodé odrůdy mají obvykle jemně sladkou, někdy lehce navinulou chuť. U některých kultivarů je naopak chuť výrazně medová. Tmavoplodé odrůdy bývají aromatičtější a jejich chuť je zpravidla sladkokyselá.
Zralé plody se od výhonů snadno oddělují a často samovolně opadávají na zem. Přilákají tak ptáky i hmyz a tmavé plody mohou zanechávat obtížně odstranitelné skvrny na chodnících nebo terasách. Pokud chováte slepice, může být výhodné vysadit morušovník bílý přímo do jejich výběhu. Spadané plody ochotně sezobou a pomohou tak s jejich úklidem.
Moruše jsou výborné k přímé konzumaci, ale stejně dobře se hodí ke zpracování. Připravují se z nich džemy, sirupy, kompoty, šťávy i ovocná vína. Výborně chutnají také v bublaninách, koláčích, bábovkách nebo dalších moučnících, kde mohou nahradit například borůvky či rybíz.
Vyzrálé dřevo morušovníku bílého snáší mrazy přibližně do −29 °C, díky čemuž je tento druh vhodný pro pěstování ve většině oblastí České republiky.
Kultivary morušovníku bílého
Morušovník bílý (Morus alba) se velmi snadno kříží, a proto existuje velké množství kultivarů lišících se barvou a velikostí plodů, dobou zrání, růstem i dalšími vlastnostmi. Na českém trhu se lze setkat s řadou obchodních názvů, které často odkazují na místo původu nebo některou z charakteristických vlastností rostliny. Ve většině případů se však nejedná o oficiálně registrované odrůdy.
Mezi známé světloplodé kultivary patří například 'Mikulov', 'Eldorado', 'Hlohovecká bílá' nebo 'Dolce Vita'.
Tmavoplodé kultivary, jejichž plody dozrávají do tmavě fialové až téměř černé barvy, bývají velmi často nesprávně označovány jako moruše černá (Morus nigra). Ve skutečnosti se zpravidla jedná o kultivary morušovníku bílého. Přesnější je proto označení tmavoplodá moruše nebo tmavoplodý morušovník bílý.
Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary dostupné na českém trhu patří 'Kozolupy', 'Jugoslávská', 'Srbská', 'Hlohovecká černá', 'Velkoplodá', 'Pendula', 'Rožnovská' a 'Milanówek'.
Velmi oblíbené jsou také velkoplodé kultivary 'Galicia', 'Shelly' a 'Monte Negro'. U prvních dvou panují v odborných i obchodních zdrojích určité nejasnosti. Některé je uvádějí jako kultivary morušovníku bílého (Morus alba), jiné je naopak označují za morušovník černý (Morus nigra). Domnívám se, že jde opět o záměnu způsobenou tmavou barvou plodů. Vzhledem k tomu, že se pravý morušovník černý kvůli svému mimořádně vysokému počtu chromozomů s ostatními druhy nekříží, považuji za pravděpodobnější, že se jedná o kultivary morušovníku bílého.
Křížením morušovníku bílého (Morus alba) s morušovníkem červeným (Morus rubra) vznikla řada známých hybridů, například 'Gerardi Dwarf', 'Wellington', 'Persian Dwarf Everbearing' nebo 'Illinois Everbearing'.
Morušovník černý (Morus nigra)
 |
| Morušovník černý s plody |
Lidové názvy: moruše černá, pravá moruše černá, na Slovensku stromová jahoda, viničná jahoda
Původ: pravděpodobně oblast Blízkého východu a Malé Asie (Írán, Afghánistán)
Plody: tmavě červené až vínově černé, velmi šťavnaté, silně barví, ve zralosti pevně drží na krátkých stopkách a obtížně se sklízejí, na zem opadávají jen výjimečně
Pupeny: velké, tmavě hnědé
Listy: tmavě zelené, matné, tuhé, drsné, na rubu chlupaté s výrazným žilkováním; na podzim dlouho vytrvávají na stromě, po prvních mrazech hnědnou, za suchého podzimu mohou žloutnout
Mrazuvzdornost: přibližně do −25 °C
Morušovník černý roste pomaleji než ostatní běžně pěstované druhy a patří k nejdekorativnějším morušovníkům. V nejteplejších oblastech může dorůst výšky až 10 metrů. Vytváří širokou, rozložitou korunu a ve vyšším věku často získává malebný, téměř sochařský vzhled.
Patří mezi dlouhověké stromy a může se dožít několika stovek let. Starší jedinci často vytvářejí několik silných kmenů, které se vlastní vahou sklánějí k zemi. U velmi starých stromů se často kmeny časem rozlomí, zakoření v místě dotyku se zemí a pokračují v růstu.
Nejlépe prospívá v hlubokých půdách bohatých na živiny, dobře však roste i na chudších stanovištích, pokud jsou propustná a netrpí dlouhodobým zamokřením. Vyhovuje mu chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné stanoviště. Díky své široké koruně a výraznému vzhledu vynikne zejména jako solitér.
Listy jsou matné a tvarově velmi proměnlivé. Na jednom stromě lze často najít listy celokrajné i různě laločnaté. Na dotek jsou tuhé a drsné, na spodní straně jemně chlupaté s výrazně vystouplou žilnatinou. Po utržení listu vytéká z řapíku bílý lepivý latex, podobně jako u příbuzného fíkovníku.
 |
| Srdčité listy moruše černé |
 |
| Laločnaté listy moruše černé ze stejného stromu |
Sklizeň pravé moruše černé se od ostatních druhů výrazně liší. Zralé plody pevně drží na krátkých stopkách, takže je nelze jednoduše setřást jako u většiny morušovníků bílých. Na zem obvykle opadávají až přezrálé plody, i když v letech mimořádně bohaté úrody může být přirozený opad výraznější. Při sklizni je třeba počítat s tím, že si ruce i oblečení snadno potřísníte intenzivně zbarvenou šťávou.
Plody jsou mimořádně šťavnaté, aromatické a mají vyváženou sladkokyselou chuť, kterou mnozí přirovnávají ke sladším ostružinám s tóny višní. Intenzivně zbarvená šťáva se v minulosti využívala také jako přírodní barvivo, například k přibarvování vín.
Pravá moruše černá je vynikající pro přímou konzumaci i ke zpracování. Hodí se na výrobu džemů, sirupů, kompotů nebo šťáv a výborně chutná také v koláčích, bublaninách či dortech. Pokud plody nesklidíte, často zůstávají na stromě až do chvíle, kdy je sezobou ptáci nebo přezrají a opadnou s příchodem chladnějšího počasí.
Vyzrálé dřevo morušovníku černého snáší mrazy přibližně do −25 °C.
Morušovník černý a místní selekce
Morušovník černý (Morus nigra) má oproti ostatním druhům morušovníků mimořádně vysoký počet chromozomů (2n = 22× = 308), a proto se s nimi prakticky nekříží. Na rozdíl od morušovníku bílého tak nevzniklo velké množství skutečně odlišných odrůd.
V různých zemích se přesto setkáváme s názvy jako 'Bzenecká', 'Trnavská', 'King James' (též 'Chelsea'), 'Jerusalem', 'Persian' nebo 'Noir of Spain'. Ve většině případů však nejde o samostatné kultivary, ale spíše o místní selekce nebo historické klony pojmenované podle místa původu či dlouhodobého pěstování. Rozdíly mezi nimi bývají zpravidla menší než vliv stanoviště, půdy a klimatu na růst stromu nebo kvalitu plodů.
Zajímal mě původ označení 'Bzenecká', a proto jsem se obrátil přímo na město Bzenec. Dnes je známé především vinařstvím, v minulosti však proslulo také zelinářstvím. K mému překvapení jsem zjistil, že na soukromých pozemcích dodnes rostou velmi staré exempláře pravé moruše černé. Představují cenné přírodní i kulturní dědictví regionu a je obdivuhodné, že se je jejich majitelům podařilo zachovat.
Přestože se mi nepodařilo dohledat původ samotného názvu ani zjistit, kdo tuto selekci jako první rozmnožil, je pravděpodobné, že označení 'Bzenecká' vzniklo právě podle této tradiční oblasti pěstování. Podobný příběh mají zřejmě i další místní názvy, které odkazují spíše na místo původu než na geneticky odlišné odrůdy. Obdobnou koncentraci starých stromů lze dodnes najít například v Pukanci na Slovensku, kde se pravá moruše černá zachovala v unikátním měřítku jako součást místního kulturního dědictví.
 |
| Velmi starý exemplář Moruše černé ve Bzenci (fotografie publikována se souhlasem majitele) |
Moruše černá na Slovensku – rarita nejen v Pukanci
Pravá moruše černá (Morus nigra) je na Slovensku rozšířena podstatně více než v České republice. Nejčastěji roste na svazích Malých Karpat od Nového Mesta nad Váhom až po Bratislavu, v okolí Skalice a dále v oblastech Modrý Kameň, Krupina, Pukanec, Tekovská Nová Ves, Zlaté Moravce, Vráble, Zobor u Nitry nebo Hlohovec. Jednotlivé stromy lze najít také v okolí Štúrova a v některých vinorodých oblastech východního Slovenska.
Mimořádně cennou lokalitou je obec Pukanec a její okolí. Na zdejších vinicích a jejich svazích rostou stovky pravých moruší černých, z nichž mnohé jsou několik set let staré. Takto rozsáhlý soubor historických stromů představuje významnou přírodní i kulturní památku.
O tom, jak se moruše černá na Slovensko dostala, existuje několik teorií. Nejčastěji se uvádí, že ji do Karpatské kotliny přivezli již staří Římané společně s vinnou révou. Na Slovensku se jí dodnes říká také viničná jahoda, což dobře vystihuje její tradiční spojení s vinařskými oblastmi. Proč však právě v okolí Pukance vznikla tak mimořádná koncentrace těchto stromů, zůstává dodnes nezodpovězenou otázkou.
V 80. letech 20. století proběhlo sčítání pukaneckých moruší černých. Bylo napočítáno přibližně 460 stromů, přičemž stáří nejstarších exemplářů bylo odhadnuto na více než 500 let. Mnohé z nich mají charakteristický vzhled – jejich kmeny se během staletí rozlomily, po dotyku se zemí zakořenily a pokračovaly v růstu. Všechny historické pukanecké moruše byly rozmnožovány vegetativně.
Část původních stromů postupně zanikla, protože opuštěné vinice zarostly náletovými dřevinami. Morušovník černý sice patří mezi odolné stromy, ke zdravému růstu však potřebuje dostatek světla. V posledních letech se naštěstí daří tuto jedinečnou tradici obnovovat. Místní nadšenci staré stromy vyhledávají, množí a vysazují nové. V současnosti je v Pukanci a okolí zmapováno přibližně 700 stromů.
Každoročně se zde koná Festival moruše černé, který připomíná význam tohoto výjimečného stromu pro celý region. Návštěvníci mohou projít naučnou stezku věnovanou moruši černé, ochutnat tradiční výrobky z jejích plodů nebo se zúčastnit odborných přednášek a dalších doprovodných akcí. Díky úsilí místních obyvatel i pěstitelů zůstává tradice pěstování pravé moruše černé na Slovensku živá i v současnosti.
 |
| Moruše černá v Pukanci |
Morušovník červený (Morus rubra)Lidový název: moruše červená
Původ: Severní Amerika
Plody: ve zralosti tmavě červené až černofialové, sladkokyselé a aromatické
Mrazuvzdornost: přibližně do −38 °C
Morušovník červený pochází z východní části Severní Ameriky, kde roste především v listnatých lesích. V České republice se pěstuje jen výjimečně a v zahradnictvích se s ním setkáte jen zřídka.
Dorůstá obvykle výšky 10 až 15 metrů, výjimečně až 20 metrů. Má nápadně velké, široce vejčité listy, které mohou dosahovat délky až 25 cm. Jejich okraj je výrazně pilovitý a na dotek bývají drsnější než u morušovníku bílého.
Plody během zrání mění barvu z červené přes tmavě červenou až po černofialovou. Jsou šťavnaté, aromatické a mají příjemnou sladkokyselou chuť.
Morušovník červený se snadno kříží s morušovníkem bílým (Morus alba), díky čemuž vznikla řada známých hybridů pěstovaných zejména v Severní Americe. Vyzrálé dřevo snáší mrazy přibližně do −38 °C, a patří tak mezi nejodolnější druhy rodu Morus.
Původ: Severní Amerika
Plody: ve zralosti tmavě červené až černofialové, sladkokyselé a aromatické
Mrazuvzdornost: přibližně do −38 °C
Dorůstá obvykle výšky 10 až 15 metrů, výjimečně až 20 metrů. Má nápadně velké, široce vejčité listy, které mohou dosahovat délky až 25 cm. Jejich okraj je výrazně pilovitý a na dotek bývají drsnější než u morušovníku bílého.
Plody během zrání mění barvu z červené přes tmavě červenou až po černofialovou. Jsou šťavnaté, aromatické a mají příjemnou sladkokyselou chuť.
Morušovník červený se snadno kříží s morušovníkem bílým (Morus alba), díky čemuž vznikla řada známých hybridů pěstovaných zejména v Severní Americe. Vyzrálé dřevo snáší mrazy přibližně do −38 °C, a patří tak mezi nejodolnější druhy rodu Morus.
Morušovník himalájský (Morus macroura)
Lidový název: moruše pakistánská
Původ: jižní svahy Himálaje, Tibet, severní Indie, Pákistán, Nepál a další horské oblasti jižní a jihovýchodní Asie
Plody: bílé, nažloutlé, červené až černé podle kultivaru; mimořádně dlouhé
Listy: velké, srdčité až vejčité, na líci lesklé a hladké
Mrazuvzdornost: přibližně do −17 °C
Morušovník himalájský je mohutný strom bujného růstu, který může v místech svého přirozeného výskytu dorůstat výšky až 20 metrů. Má velké listy dlouhé přibližně 8 až 20 cm, které jsou na líci hladké a lesklé.
Nejnápadnějším znakem tohoto druhu jsou mimořádně dlouhé plody. Podle kultivaru bývají bílé, nažloutlé, červené nebo téměř černé a běžně dorůstají délky 5 až 15 cm, výjimečně i kolem 20 cm. Díky své velikosti patří k nejdelším plodům ze všech morušovníků.
V zahradnictvích se lze setkat s obchodními názvy jako 'Taiwan Long', 'Pakistan Giant', 'Pakistan Black', 'King of White', 'Siyah Sahdut' nebo 'Saharanpur'. V anglicky psané literatuře se používají názvy Pakistan mulberry, Long mulberry, Himalayan mulberry, Tibetan mulberry nebo King White mulberry. Tyto názvy většinou označují jednotlivé selekce nebo obchodní pojmenování rostlin s velmi dlouhými plody.
Ve vyzrálém dřevě snáší mrazy přibližně do −17 °C. Mladé, nevyzrálé výhony jsou však na mráz citlivé, a proto je vhodné vysazovat tento druh na chráněné, teplé stanoviště. V chladnějších oblastech je bezpečnější pěstování u jižní stěny domu nebo v přenosné nádobě s možností zimní ochrany.
 |
| Morus macroura - "Pakistan Black" - ještě nezralé plody |
Tmavé plody ještě neznamenají morušovník černý
V českých zahradnictvích se lze setkat s řadou tmavoplodých moruší, které bývají nesprávně označovány jako moruše černá (Morus nigra). Ve skutečnosti jde nejčastěji o kultivary morušovníku bílého (Morus alba) nebo o jeho hybridy.
Oba typy stromů se od sebe liší nejen vzhledem, ale také chutí plodů, způsobem růstu, nároky na stanoviště i průběhem sklizně. Proto je dobré si před nákupem ujasnit, jaký druh skutečně hledáte.
Pokud toužíte po pravé moruši černé (Morus nigra), doporučuji vybírat stromek osobně u specializovaného prodejce. Prohlédněte si listy, pupeny i celkový vzhled rostliny a nespoléhejte pouze na název uvedený na visačce. Vyhnete se tak častému omylu, kdy je pod názvem moruše černá prodáván jiný druh morušovníku. Správné určení druhu vám pomůže vybrat strom, který bude odpovídat vašim představám i podmínkám na zahradě.
 |
Morus nigra (vlevo), Morus alba x rubra (vpravo)Jak od sebe odlišit moruši bílou s tmavými plody a moruši černou |