V roce 1769 hazmburský hajný pronásledoval lišku, která se mu zaběhla až nahoru do věže. Když za ní doběhl, viděl ve věži podivného člověka, který klečel a neustále se modlil...
Když hajnému na jeho otázky neodpovídal, byl hajným jat a odveden na panský úřad do Libochovic. Zde byl podroben výslechu a odepřel podezření panských úředníků, že by byl vojenským uprchlíkem.
Vyprávěl, že jest Antonín Štumpf, kancelářský úředník na panství v Cítolibech. Chtěl modlením ku sv. Koruně vyprositi si, aby mu byl za jeho zbožnost zjeven přístup k pokladům, které prý se na Házmburku nacházejí, a dokládal, že když třetí den se již modlil a peníze chrastiti slyšel, byl ze své modlitby vyrušen hajným.
Proto neodpovídal na jeho otázky a měl za to, že modlitbou žádaný poklad se již objevil. Za toto jednání byl po jedenáct měsíců držen ve vazbě a po těchto jej došel následující císařský rozsudek: “Poněvadž Antonín Štumpf nežádal na sv. Koruně peněz ani státních, ani sirotčích, ani komukoliv náležejících, toliko peněz v moři ztracených, budiž propuštěn z vyšetřovací vazby.
Přirozeně, že za toto své jednání jej citolibská vrchnost ze služeb propustila. Štumpf odešel do Prahy a tam si zařídil obchod. Že byl na svoji dobu člověk nadaný svědčí okolnost, že učil městské dívky v pletení sítěk a složil kostelní píseň “Plesej srdce radostí a obrať se k Bohu”.
Zdroj: Antonín Glanc (Libochovické noviny)
