O zemanu Košálovi, který měl být zakladatelem dřevěného hradu Košťálova, pojednává Václav Hájek z Libočan v České kronice. V roce 744 se prý za něho provdala sličná Běla, dcera Libušiny sestry Kazi a jejího chotě, siláka Bivoje. Gotický kamenný hrad byl pravděpodobně vybudován až ve 14. století, ale od 16. století se pozvolna proměňuje v malebnou zříceninu, opěvovanou básníky i malíři. Zde je pověst z doby jeho slávy...
Běla si oblíbila muže jménem Košála, bohatého zemana, a pojala ho za manžela. Sídlili spolu na hradě Bílině, v žírném a úrodném kraji, jímž protékala bystrá říčka. Když jejich pozemky nestačily pro četná, množící se stáda, hledali sobě nové sídlo. Zalíbil se jim vrch nad údolím potoka Modly a vystavěli na něm nový, pevný hrad. A protože se jejich první hrad zval po Běle Bílina, dali svému novému sídlu jméno Košťálov (hrad Košálův). Když byly lesy pod horou vypraženy ohněm a vznikly tu nové dědiny, vyjela si Běla s pěti svými družkami koňmo z Bíliny na hrad Košťálov. Cestou přes pohoří vyřítili se na ně z lesa dva statní, huňatí medvědi a z obou stran jim zastoupili cestu, takže nemohly z léčky prchnouti. Tu seskočila Běla z koně, dávajíc tak dívkám příklad, a všechny se hned obořily svými oštěpy na líté šelmy. Ubodaly je a ubily, vsedly na koně a šťastně dojely do cíle. Zeman Košál, uslyšev o té příhodě, poslal sluhy pro zabité medvědy, dal je stáhnouti a jejich kůži k poctě své statečné ženy pověsiti na bránu Košťálova. V těch místech, kde se událo přepadení, byl les vymýcen a postaven tu dvorec Medvědice.
Výhled z hradu Košťálova |
zdroj:internet