Běla a Košál (pověst z hradu Košťálov)

O zemanu Košálovi, který měl být zakladatelem dřevěného hradu Košťálova, pojednává Václav Hájek z Libočan v České kronice. V roce 744 se prý za něho provdala sličná Běla, dcera Libušiny sestry Kazi a jejího chotě, siláka Bivoje. Gotický kamenný hrad byl pravděpodobně vybudován až ve 14. století, ale od 16. století se pozvolna proměňuje v malebnou zříceninu, opěvovanou básníky i malíři. Zde je pověst z doby jeho slávy...


Běla si oblíbila muže jménem Košála, bohatého zemana, a pojala ho za manžela. Sídlili spolu na hradě Bílině, v žírném a úrodném kraji, jímž protékala bystrá říčka. Když jejich pozemky nestačily pro četná, množící se stáda, hledali sobě nové sídlo. Zalíbil se jim vrch nad údolím potoka Modly a vystavěli na něm nový, pevný hrad. A protože se jejich první hrad zval po Běle Bílina, dali svému novému sídlu jméno Košťálov (hrad Košálův). Když byly lesy pod horou vypraženy ohněm a vznikly tu nové dědiny, vyjela si Běla s pěti svými družkami koňmo z Bíliny na hrad Košťálov. Cestou přes pohoří vyřítili se na ně z lesa dva statní, huňatí medvědi a z obou stran jim zastoupili cestu, takže nemohly z léčky prchnouti. Tu seskočila Běla z koně, dávajíc tak dívkám příklad, a všechny se hned obořily svými oštěpy na líté šelmy. Ubodaly je a ubily, vsedly na koně a šťastně dojely do cíle. Zeman Košál, uslyšev o té příhodě, poslal sluhy pro zabité medvědy, dal je stáhnouti a jejich kůži k poctě své statečné ženy pověsiti na bránu Košťálova. V těch místech, kde se událo přepadení, byl les vymýcen a postaven tu dvorec Medvědice.

Výhled z hradu Košťálova
Zatímco Běla pobývala na Košťálově, přišel do kraje ležícího od Bíliny na půlnoční stranu s početnými stády bohatý zeman Kolostoj. Jeho pastýři našli tu pramen horké vody. Kolostoj, usadiv se v jeho blízkosti, postavil si tu hrad Teplice. Na Bělinu žádost vypravil se Košál s nevelikým vojskem proti vetřelci, chtěje ho z kraje vypuditi a hrad mu rozbořiti. Avšak Kolostoj zpozoroval včas nebezpečí a přichystal se řádně k obraně. Když se Košál, obhlížeje si hradby, přiblížil na dostřel, napjal Kolostoj luk a proklál mu obnaženou hlavu šípem. Pak vyrazil se svým lidem z hradu a přinutil Košálovo vojsko na zmatený útěk. Desátého dne nato rozžehnala se se světem i Běla, zdrcená žalem nad smrtí svého milovaného muže. Říká se, že skočila z nejvyšší košálovské věže a zabila se o skály pod ní...

zdroj:internet