Když dorazilo poselstvo k dědině kdesi mezi stráněmi, vydalo se jim v ústrety pachole. Ukázalo na muže statné, vysoké postavy v lýčených střevících, který v polích zrovna poháněl své volky. Libušin kůň se radostně vzepjal a poté sehnul hlavu před mladým oráčem. Vladykové přistoupili k Přemyslovi říkajíc: "Muži blažený, vládce nám souzený, vítej! Pusť voly, na koně sedni a rač s námi jeti. Kněžna i všichni Čechové zvolili si tě za svého ochránce, soudce a knížete."
Přemysl sňal jho z milých zvířat a pravil k poslům Libušiným: "Kdybyste jen o trochu déle přišli, mohl bych doorati a po celé zemi by byla vždy hojnost chleba. Nyní zde bude často hlad." Oblékl se v knížecí roucho, vsedl na bělouše a všichni se ubírali směrem k Vyšehradu.
Přemysl vzal s sebou kabelu a střevíce z lipového lýčí, aby jeho potomci žili v bázni a svěřené obyvatele neutiskovali, neboť všichni jsou si rovni. Konala se bujará svatba a hojnost jídla a medoviny byla nekonečná. I stal se dle pověsti Přemysl prvním ze slavného českého rodu panovnického.
zdroj: internet
