O hradě Opárno

Z kdysi mohutného šlechtického hradu s plášťovou zdí (ta u nás není moc obvyklá) postaveného Smilem z Vchynic kolem roku 1344, z kterého dokonce věštila kněžna Libuše, je dnes zřícenina, která přitahuje mnoho turistů i cyklistů. Hrad se nachází v malebném opárenském údolí, táhnoucím se v délce 3 km od okraje Malých Žernosek severním úpatím Lovoše. Jeho podobnost k nedalekému hradu Oltářík (Děkovka, Hrádek) je čistě náhodná. Jako pustý se hrad připomíná k roku 1536. V současné době je zde možno vidět zbytky plášťové hradby, sklepní místnost, zbytky paláce, příkopy a valy předhradí. 


Od Lovosic k severozápadu jest pod Lovošem překrásné údolí zavřené dílem skalnatými stěnami, dílem stráněmi holými aneb lesnatými, jímž teče Milešovský potok. Ač jsou ještě jiné cesty a to kratší k Opárnu, přece radno jíti údolím potoka cestou stinnou a zelenou, zvláště okolo Císařského mlýna; neb jest velmi příjemná za suchého počasí, ovšem tím nepříjemnější a nepohodlnější po dešti. Dojdouce cíle spatříme zříceniny hradu Opárna na vysokém a skalnatém ostrohu, který z Lovoše vybíhá a pro strmé své boky jest jen z jihozápadní strany, kdež s horou souvisí, přístupný. Od vesnice Opárna, která leží na úpatí Lovoše, lze sledovati starou cestu vozovou, dosud tak pohodlnou, že by se po ní kočárem vyjeti mohlo. Ta jde po úzkém hřebenu hradského ostrohu až k příkopu, kterým jest hora z přístupné strany překopána. Zde bývala brána, kterou se přicházelo na předhradí. Vedle ní bývala věž a táhla se pak hradba až na konec předhradí. V minulém století byly toho všeho základy, ale nyní to vše zmizelo, poněvadž se povrch skopáním nových cest změnil. Předhradí je teď holá skála a pastvina a viděti jen trochu zasutého zdiva.

Za předhradím je příkop ještě hlubší než první, z jehož dna se hradiště vysoko a strmě vypíná. Hrad objímala hradba mocná, někdy cimbuřím (jak posud dobře viděti) opatřená na všech stranách v podobě obdélníka, jehož rohy jsou na polední straně zaokrouhleny. Byla velmi hrubá, tak že vedle cimbuří zbýval ochoz. Ze stínek ještě tři zbývají. Hradba není stejně vysoká, k polední straně vyšší, vzadu nižší. V severním rohu hradby jest branka, kterou se postoupí do čtverhraného dvorku. Zde stávalo obydlí, jež mělo v hradbě tři veliká okna. Obydlí mělo čtyři světnice, které příčkami od sebe odděleny byly. První světnice měla na tu stranu ke dvorku malé okno, druhá byla bez oken, ostatní měly po jednom oknu. Pod tímto obydlím byly troje sklepy, jeden přední na jihovýchodní straně a dva jiné hluboké. Rozdělení to dnes není již zřetelné, poněvadž vystavěli do hradu dřevěný barák, který nahrazuje občas místnosti hostinské. Tímto nehezkým přístavkem zřícenina také zohavena.

Pod hradbou na severní straně spatřuje se příkop ve skále vytesaný. Zde jest umístěn kuželník. Na severním konci ostrohu bývaly zbytky věže, která se pokládala za bývalou studni, a kus od základů stavení tvarem podkovité, jež si lid vykládá na pivovar.

Opárno (prvotně Opáren) bylo jméno vesnice již l. 1270 pusté, která snad stávala na místě nynější vesnice. Když Přeslav z Újezda l. 1276 ves Veselí (nade vsí Opárnem pod Lovošem) klášteru Celskému postupoval, vymezoval zde hranice »po výmolu potoka až k místu, kdež byla ves, kteráž sloula Opárena dále, k potůčku tekoucímu týmž místem až k potoku řečenému Stepelin, tekoucím pod horou Hrádek«. Tento Hrádek jest naše hradiště a jeho tehdejší pojmenování svědčí o tom, že tu bylo pevné obydlí odedávna. Hrad bezpochyby založen od Smila ze Vchynic, jenž slove l. 1354 seděním na Opárně a to nazboží Vchynském. Smil zůstavil syny Mikuláše, Martinka, Jana, Smila, Habarta a Bohuslava, kteří od r. 1378 na drobných statcích sídleli. Smil ujal zboží Vchynské s Opárnem. Všichni bratři byli dílni, ale Smil vešel ve spolek s Martínkem všemi jich dědinami, zejména i hradem Opárnem. Deset let potom zemřel Smil. Bratr jeho Martínek byl tehdá již mrtev a zboží jeho Měrunické přešlo na syna jeho Smila (mladšího), který se také l. 1417 v Opárno uvázal. Zboží Vchynské a Medvědické sice po starším Smilovi bratru jeho Bohuslavovi vyhlášeno za odúmrť, ale Smil dokázal lepší právo. Král Vácslav potvrdil mu (1418) starodávné právo předkův jeho na opravu a ochranu zboží Lovosického a s pastvami a lovy na něm.

Smil, jinak Smilek, vyskytuje se v l. 1430–1455 často v soukromých jednáních a jak se zdá zemřel bez potomkův. Dědicem jeho stal se Jan Dlask ze Vchynic, jenž měl l. 1464 jakási jednání o dědictví po Buškovi z Želenek. Týž také po zřízení válečné hotovosti (1470) vydán ke zřízení pole Litoměřického kraje a vyskytuje se ještě r. 1472. Po něm držel Opárno Bohuslav Dlask ze Vchynic; ten se připomíná poprvé r. 1486 jako svědek v dílčích cedulích Sulevických a posledně r. 1515 jako svědek dělení Brozanských z Vřesovic. S ním se ale tamže vyskytuje Bohuslav z Žeberka a na Opárně, z čehož uzavíráme, že již tehdá zboží to tak, jak ještě v 16. stol., rozděleno bylo na dvě polovice.

Synové (?) Bohuslavovi Jaroslav, Adam, Sigmund a Vilém bratří Dlaskové ze Vchynic prodali totiž před shořením desk polovici zámku pustého Opárna, též Vchynic tvrze a zboží příslušného Albrechtovi Kyšperskému z Vřesovic. Polovice tato zůstala pak při Vchynicích a připojena s nimi k Lovosicům.

Druhá polovice zboží tohoto, totiž ta, kterou držel Bohuslav ze Žeberka, způsobem nám neznámým dostala se Bořitům z Martinic; když se r. 1536 strýcové Volf a Jan z Martinic dělili, dostaly se onomu za díli s jinými dědinami »Voporen zámek pustý se vším k tomu náležícím i vším panstvím«, též Vchynice a vesnice příslušné k tomuto statku, na kterých Volf potom manželce své Elišce z Vartenberka věnoval. Tato polovice zůstala nějaký čas v držení Bořitův a přešla konečně na Leskovce, Opárno od těch dob pořád patřilo k panství Vchynskému. R. 1502 ještě hrad podle dějin svrchu dotčených stál neporušen, brzo po tom zpustl bezpochyby následkem zanedbané péče a pust zůstal až na naše věky.

Zdroj: August Sedláček XIV.

Žádné komentáře:

Okomentovat