Vzdušné hřížení: účinná metoda jak vytvořit "klon" oblíbeného stromu

Každý zahrádkář jistě někdy zkoušel množit své oblíbené rostliny. K tomu se běžně používají metody řízkování, hřížení a také roubování. Některé rostliny však hůře zakořeňují řízkováním a pro ně je lepší zvolit jiný způsob. V roce 2019 jsem poprvé vyzkoušel způsob vzdušného hřížení (Air-layering či Marcotting) a zaznamenal jsem s ním skvělé výsledky. V tomto článku naleznete několik důvodů proč vyzkoušet tuto metodu, včetně praktického návodu a také doporučení z naší vlastní zkušenosti. 

Vzdušné hřížení, stejně jako řízkování nebo klasické hřížení je vegetativní způsob rozmnožování rostlin. Používáme materiál matečné rostliny, jejíž (identické) vlastnosti bude mít i nově zakořeněný jedinec. Pokud bychom zasadili semínka, jedná se o způsob generativního množení a nový semenáč bude mít odlišné vlastnosti. Vzdušným hřížením můžete namnožit např. rododendron, kamélii, vistárii, azalku, cesmínu, magnolii, zlatici, růže, zimolez, vřesnu a z ovocných stromů např. fíkovník, jabloň, hrušeň, třešeň, citrusy nebo morušovník, dále také vlašský ořech nebo lísku. Tuto metodu je možné provádět u druhů, které nesnadno koření a to jak v průběhu vegetační sezóny, tak v době vegetačního klidu. Na období, kdy hřížení provádíme také závisí rychlost, za jakou dobu nám rostliny zakoření. 

Proč vzdušné hřížení?

Je to metoda, která vznikla vylepšením klasického hřížení, kdy se část výhonu ohne k zemi a zahrne hlínou. Rostlina potom zakoření ze spícího pupenu. Tímto způsobem se množí např. ostružiny, zlatice, atd. Ne všechny dřeviny mají však dlouhé výhony, které by dosáhly až k zemi. Princip vzdušného hřížení tedy spočívá v tom, že rostlina zakoření do balu se substrátem umístěného přímo na matečné rostlině. Pro zvýšení úspěšnosti zakořenění je nutné odstranit proužek kůry i s rostlinným pletivem, což se v případě klasického hřížení do země neprovádí. Chystáte se k řezu ovocných dřevin a je vám líto materiál vyhodit a řízkování se vám nepovedlo? Chcete si namnožit oblíbený listnatý strom? Máte na zahradě starý umírající strom a chtěli byste jej zachovat do budoucna? Než začnete řezat, či přesazovat, vyzkoušejte metodu vzdušného hřížení. Je účinná, moc vás nestojí, jen trochu substrátu, šikovnosti a času a nakonec můžete mít nový stromek pro vaši zahrádku.

Potřebujeme:
- ostrý nůž (roubovací)
- igelitové sáčky (nepoužívejte mikrotenové, jsou příliš slabé a mohou se protrhnout)
- provázek/drát

- alobal
- substrát (klasický zahradnický substrát, rašeliník, mech, kokosové vlákno)
- kořenový stimulátor (volitelné)

Postup:

1. Vybereme si zdravý výhon zhruba o tloušťce tužky a odloupneme asi 3cm široký pruh kůry. Nůž přiložíme pod pupenem ke kůře a obkroužíme jím kolem dokola výhonu, až vznikne zářez. Stejným způsobem uděláme druhý zářez o 3 cm níže a kůru mezi těmito dvěma zářezy sloupneme. Musíme přerušit světle zelené rostlinné pletivo (kambium) nacházející se pod kůrou, až nám zůstane pouze dřevitý povrch. Právě v místě kolem pupenu se vytvoří kalus a kořínky. Povrch řezu pod pupenem můžeme ošetřit kořenovým stimulátorem, který růst kořenů urychlí.

2. Místo v oblasti řezu zabalíme do sáčku se substrátem, či do navlhčeného mechového balu. Pokud máme k dispozici pouze klasický substrát, můžeme jím naplnit igelitový sáček až nám vznikne polštářek, který zavážeme. Doprostřed sáčku uděláme svislý řez nožem (asi 5 cm), substrát v místě řezu lehce navlhčíme a zaprášíme kořenovým stimulátorem.

3. Sáček přiložíme místem řezu na obnažený výhon, který vtlačíme dovnitř a upevníme tak, aby byla rána zakrytá v sáčku se substrátem. Sáček pevně převážeme, aby se neposunul z místa a zabalíme jej do hliníkové fólie. Místo ní můžete použít neprůhledný igelitový sáček, který ochrání bal před vysušením od přímého slunce nebo od zvědavých opeřenců, kteří rádi do balů klovají. 

4. Pokud hřížíme na jaře/v létě, můžeme už za cca 4 týdny zkontrolovat, zda se nám vytvořil dostatečný kořenový systém. Opatrně odstraníme vrchní hliníkovou fólii a v sáčku bychom měli vidět, jak vyvinutý kořenový systém máme. Pokud jsme hřížíli na podzim/v zimě, nechme kontrolu až na léto, ideálně konec června/začátek července. 

5. Pokud jsou kořeny dobře vyvinuté, rostlinu můžeme odstřihnout pod kořenovým balem. Igelitový sáček opatrně odstraníme, abychom nepoškodili kořeny a rostlinu můžeme přesadit do květináče, zalijeme a umístíme do stínu. Během vegetační sezóny je důležité rostlinu zalévat. Tak nám dostatečně zakoření a na podzim ji můžeme vysadit na konečné místo.

PRAKTICKÉ TIPY - VYZKOUŠENO! :

Třešeň - ideální doba pro hřížení je jaro. Rostlina potřebuje více času k vytvoření kořenů, cca 5 měsíců. Kořeny můžete zkontrolovat například v srpnu, ale doporučujeme je nechat dobře vyvinout. Nová rostlina se může vysadit např. na podzim na konečné místo.

Morušovník, fíkovník - ideální doba pro hřížení je léto (červen, červenec). Zakořenit by měla asi po 4 týdnech. U moruší nedoporučujeme podzimní hřížení, protože se nám stalo, že rostlina během zimy vytvořila tak silný kalus, že se kambium opět zcela obnovilo a spojilo, rostlina pokračovala v růstu a nevytvořila kořeny.

Líska - ideální doba je podzim, rostlina přes zimu vytvoří kalus ze kterého zakoření během příští vegetační sezóny. V červenci už by měla mít dobře vyvinutý kořenový systém, viz úvodní obrázek nahoře.

U nových sazenic vytvořených hřížením je nutné je po vysazení dobře zalévat - což také záleží na sezóně. Rozhodně je však nenechte svému osudu, protože by vám mohly uschnout a vaše práce by přišla vniveč. Také zvažte, zda obrost není příliš velký a zda kořeny rostlinu zvládnou vyživit, lidově řečeno "utáhnout". V takovém případě obrost před vysazením zakraťte a dbejte pravidelné zálivky.