Odkud přišly moruše a proč je dnes téměř nikdo nezná?

Morušovník má oproti jiným ovocným stromům docela pohnutý osud. Zažil rozkvět popularity i úpadek a ne vždy byl pěstován pro své plody. Pokud dnes narazíte na letitý morušovník, můžete tak vlastně mluvit o štěstí. Jak se k nám moruše dostaly? Proč byly zakládany morušové sady a proč se po nich časem země slehla? 


Rozmach hedvábnictví

Kvetoucí moruše
Morušovník se do Evropy rozšířil z Persie a z Číny. Znali jej staří Římané, kteří jej rozšířili až do Anglie. Do Evropy se ve velké míře morušovník rozšířil především díky rozkvětu hedvábnictví v 17. století. Listy morušovníku (Morus alba) poskytovaly nejkvalitnější potravu bourci morušovému. V Čechách byly ovocné stromy včetně moruší vysazovány podél důležitých cest za doby vlády Marie Terezie. Vznikaly tak celé ovocné aleje, které měly poskytovat stín pro koňská spřežení a nabízely občerstvení vojákům, kteří bývali na cestách celé dny. S rozvojem hedvábnictví byly zakládány morušové sady. Italský obchodník Giusseppe Rangheri založil ve druhé polovině 18. století na pražských Vinohradech morušové sady a u tzv. Koňské brány morušovou školku. Jeho syn Enrico nechal ve 40. letech 19. století postavit ve Vršovicích budovu sloužící k chovu bource morušového, kterou dnes známe jako zámeček Rangherka. S pozdějším přechodem na syntetickou výrobu hedvábí byly morušové sady postupně vykáceny. Na místě někdejšího morušového sadu jsou dnes Heroldovy sady a jedna moruše tu roste dodnes.

Osud moruší zpečetily katastrofické mrazy

Stoletá moruše v Anglii
Na konci roku 1928 začalo bohatě sněžit a od ledna do března 1929 se v Čechách a na Moravě držely teploty nepřetržitě pod bodem mrazu. V únoru se noční teploty běžně pohybovaly kolem -35° C. Absolutní teplotní rekord byl naměřen 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic a to -42,2° C. Zamrzly všechny naše řeky, hynula zvěr v lesích, zvířata v hospodářstvích a také umírali lidé. Většina ovocných stromů mrazy nepřežila. České ovocnářství utrpělo natolik, že byla hromadná obnova ovocných stromů iniciována Ministerstvem zemědělství. Tato obnova však znamenala změnu v pěstovaných odrůdách a tak původní staré odrůdy téměř vymizely. Pokud dnes narazíte na starý morušovník, můžete mluvit o štěstí, protože se jedná o velmi vzácného svědka někdejšího morušového "boomu", který přežil nesmírné dlouhotrvající mrazy. V neposlední řadě se o mizení některých ovocných alejí postaraly novější zákony, které považují stromy rostoucí blízko silnic za nebezpečné.

Návrat starých ovocných druhů

Moruše převislá na jaře
Dnes se lidé více zajímají o to, co jí, a tak mnoho lidí pěstuje svoje vlastní ovoce a zeleninu. Netradiční ovocné druhy jako jsou moruše, dříny, mišpule a další, obsahují vyšší množství vitamínu C a dalších látek, které jsou pro zdraví prospěšné a nebojím se říct, nezbytné. Moruše černé obsahují vitamín C a také antioxidant resveratrol, podobně jako další tmavě červené bobule. Mnoho lidí se bojí moruše pěstovat, protože si myslí, že jim strom naroste do obřích rozměrů. Morušovníky se dají velmi dobře tvarovat a udržovat řezem a tak nejsou takové obavy na místě. V zahradnictvích jsou dnes také k dostání převislé varianty moruší, které zaberou minimum místa a především děti si otrhávání moruší užívají, nejen proto, že na ně lépe dosáhnou, ale hlavně proto, že jim chutnají.