Morušovník měl oproti jiným ovocným stromům docela pohnutý osud. Zažil svého času jak rozkvět, tak úpadek popularity a ne vždy byl pěstován pro své plody. Pokud dnes narazíte na letitý morušovník ve svém okolí, můžete vlastně mluvit o štěstí, že přežil. Jak se k nám morušovníky dostaly? Proč byly zakládány morušové sady a proč se po nich časem země slehla? Rozmach hedvábnictví
 |
| Kvetoucí moruše |
Morušovník se do Evropy rozšířil z Persie a z Číny. Znali jej staří Římané, kteří jej rozšířili až do Anglie. Do Evropy se morušovník dostal už v roce 1548, avšak ve velké míře se morušovník rozšířil především díky rozkvětu hedvábnictví v 17. století. Listy morušovníku bílého (Morus alba) poskytovaly nejkvalitnější potravu bourci morušovému. V Čechách byly morušovníky vysazovány za doby vlády Marie Terezie na základě nařízení na podporu hedvábí (1752). Vznikaly celé ovocné aleje, které měly také poskytovat stín pro koňská spřežení a nabízely občerstvení vojákům, kteří bývali na cestách celé dny. S rozvojem hedvábnictví byly zakládány morušové sady. Italský obchodník Giusseppe Rangheri založil ve druhé polovině 18. století na pražských Vinohradech morušové sady a u tzv. Koňské brány morušovou školku. Jeho syn Enrico nechal ve 40. letech 19. století postavit ve Vršovicích budovu sloužící k chovu bource morušového, kterou dnes známe jako zámeček Rangherka. S pozdějším přechodem na syntetickou výrobu hedvábí byly morušové sady postupně vykáceny. Na místě někdejšího morušového sadu jsou dnes Heroldovy sady a jedna moruše tu údajně roste dodnes.
Osud moruší u nás zpečetily katastrofické mrazy
 |
| Stará moruše v Anglii |
Na konci roku 1928 začalo bohatě sněžit a od ledna
do března 1929 se v Čechách a na Moravě držely teploty nepřetržitě pod bodem
mrazu. V únoru se noční
teploty běžně pohybovaly kolem -35° C. Absolutní teplotní rekord byl naměřen 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic a
to -42,2° C. Zamrzly všechny naše řeky, hynula zvěř v lesích, zvířata v
hospodářstvích a také umírali lidé. Většina ovocných stromů mrazy
nepřežila. České ovocnářství utrpělo
natolik, že byla hromadná obnova ovocných stromů iniciována
Ministerstvem zemědělství. Tato obnova však znamenala změnu v
pěstovaných odrůdách a tak původní staré odrůdy téměř vymizely. Pokud dnes narazíte na starý
morušovník, jedná se s největší pravděpodobností o velmi vzácného
svědka někdejšího morušového "boomu", který přežil nesmírné
dlouhotrvající mrazy. V neposlední řadě se o mizení některých ovocných
alejí postaraly novější zákony, které považují stromy rostoucí blízko
silnic za nebezpečné.
Návrat starých ovocných druhů
 |
| Moruše převislá na jaře |
Dnes se lidé více zajímají o to, co jí, a tak pěstují své vlastní ovoce a zeleninu. Netradiční ovocné druhy jako jsou moruše, dříny, mišpule a další, obsahují vyšší množství vitamínu C či dalších látek, které jsou pro zdraví prospěšné a nebojím se říct, nezbytné. Moruše černé obsahují vitamín C a také antioxidant resveratrol, podobně jako další tmavě červené bobule. Setkal jsem se s předsudkem, kdy jsem slýchal že moruše narostou do obřích rozměrů a to byl také důvod, proč se zahrádkáři moruším vyhýbali. Moruše se často vysazují na veřejná místa, kde se o ně nikdo nestará a pak je samozřejmé, že se vymknou kontrole. Morušovníky se dají velmi dobře tvarovat a udržovat řezem a tak nejsou takové obavy na místě. V Řecku se například morušovníky stříhají jako u nás vrby. Pokud však nemáte na pravidelný střih/řez morušovníku čas, můžete jej zasadit na místo, které chcete dobře zastínit nebo jako větrolam.
Morušový "poklad" na Slovensku - rarita nejen v obci Pukanec
Morušovník černý není v České republice příliš rozšířený, ale na Slovensku se vyskytuje celkem hojně. Roste na svazích Malých Karpat, od Nového Mesta nad Váhom až po Bratislavu, v okolí Skalice, v oblastech od Modrého Kameňa přes Krupinu, Pukanec, Tekovskou Novou Ves, Zlaté Moravce, Vráble až k Zoboru u Nitry a poblíž Hlohovce. Ojediněle se objevuje i v oblasti Štúrova a v některých vinorodých oblastech východního Slovenska.
V katastru obce Pukanec však roste jedinečná rarita, která nemá v Evropě obdoby. Na tomto místě se nachází doslova stovky exemplářů moruší černých, z nichž většina je stará několik set let. Rostou zde převážně na svazích vinic. O tom, jak se moruše černé na Slovensko dostaly, existuje několik teorií, přičemž nejrozšířenější je ta, že je sem přivezli staří Římané, kteří sem zároveň přivezli vinnou révu. Moruši černé se na Slovensku přezdívá „viničná jahoda“ a často se vyskytuje právě ve vinorodých oblastech a přímo na vinicích. Důvod, proč bylo v okolí Pukance vysázeno tolik moruší, však zůstává záhadou. Morušové dřevo je údajně vhodné pro výrobu sudů na zrání alkoholu, vína, brandy, není tedy divu že byly vysazovány na starých vinicích a v jejich okolí.
V 80. letech 20. století probíhalo sčítání pukaneckých moruší černých, přičemž výsledek byl ohromující – na 460 exemplářů, z nichž nejstarší stromy byly odhadovány na více než 500 let. Velmi staré stromy jsou rozeklané, jejich kmeny se pod tíhou větví rozlomily a po kontaktu se zemí zakořenily, čímž pokračovaly v růstu. Všechny pukanecké moruše černé byly množeny vegetativně. Některé bývalé vinice zarostly, a protože moruše, i když jsou houževnaté, potřebují slunce, nemohly přežít ve stínu divoké vegetace. Naštěstí se v současnosti mnoho místních obyvatel snaží obnovit tuto morušovou tradici a moruše opět množí a vysazují. V současnosti by mělo být v Pukanci a okolí zhruba 700 stromů, které byly očíslovány a zmapovány. Každoročně se v Pukanci a okolních obcích pořádá Festival moruše černé, během kterého si můžete projít naučnou stezku o moruši černé, ochutnat produkty z tohoto lahodného ovoce a zúčastnit se přednášek a dalších programů. Jak je vidět, moruše mají na Slovensku velmi dlouhou a silnou tradici a je zde mnoho nadšených pěstitelů, kteří pomáhají k tomu, aby moruše neupadly v zapomnění.
Morušovníky dnes
 |
| Morus Macroura |