Odkud přišly moruše a proč je dnes téměř nikdo nezná?

Morušovník má oproti jiným ovocným stromům docela pohnutý osud. Zažil rozkvět popularity i úpadek a ne vždy byl pěstován pro své plody. Pokud dnes narazíte na letitý morušovník, můžete tak vlastně mluvit o štěstí. Jak se k nám moruše dostaly? Proč byly zakládany morušové sady a proč se po nich časem země slehla? 


Rozmach hedvábnictví

Kvetoucí moruše
Morušovník se do Evropy rozšířil z Persie a z Číny. Znali jej staří Římané, kteří jej rozšířili až do Anglie. Do Evropy se ve velké míře morušovník rozšířil především díky rozkvětu hedvábnictví v 17. století. Listy morušovníku (Morus alba) poskytovaly nejkvalitnější potravu bourci morušovému. V Čechách byly ovocné stromy včetně moruší vysazovány podél důležitých cest za doby vlády Marie Terezie. Vznikaly tak celé ovocné aleje, které měly poskytovat stín pro koňská spřežení a nabízely občerstvení vojákům, kteří bývali na cestách celé dny. S rozvojem hedvábnictví byly zakládány morušové sady. Italský obchodník Giusseppe Rangheri založil ve druhé polovině 18. století na pražských Vinohradech morušové sady a u tzv. Koňské brány morušovou školku. Jeho syn Enrico nechal ve 40. letech 19. století postavit ve Vršovicích budovu sloužící k chovu bource morušového, kterou dnes známe jako zámeček Rangherka. S pozdějším přechodem na syntetickou výrobu hedvábí byly morušové sady postupně vykáceny. Na místě někdejšího morušového sadu jsou dnes Heroldovy sady a jedna moruše tu roste dodnes.

Osud moruší zpečetily katastrofické mrazy

Stoletá moruše v Anglii
Na konci roku 1928 začalo bohatě sněžit a od ledna do března 1929 se v Čechách a na Moravě držely teploty nepřetržitě pod bodem mrazu. V únoru se noční teploty běžně pohybovaly kolem -35° C. Absolutní teplotní rekord byl naměřen 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic a to -42,2° C. Zamrzly všechny naše řeky, hynula zvěr v lesích, zvířata v hospodářstvích a také umírali lidé. Většina ovocných stromů mrazy nepřežila. České ovocnářství utrpělo natolik, že byla hromadná obnova ovocných stromů iniciována Ministerstvem zemědělství. Tato obnova však znamenala změnu v pěstovaných odrůdách a tak původní staré odrůdy téměř vymizely. Pokud dnes narazíte na starý morušovník, můžete mluvit o štěstí, protože se jedná o velmi vzácného svědka někdejšího morušového "boomu", který přežil nesmírné dlouhotrvající mrazy. V neposlední řadě se o mizení některých ovocných alejí postaraly novější zákony, které považují stromy rostoucí blízko silnic za nebezpečné.


Návrat starých ovocných druhů

Moruše převislá na jaře
Dnes se lidé více zajímají o to, co jí, a tak pěstují své vlastní ovoce a zeleninu. Netradiční ovocné druhy jako jsou moruše, dříny, mišpule a další, obsahují vyšší množství vitamínu C či dalších látek, které jsou pro zdraví prospěšné a nebojím se říct, nezbytné. Moruše černé obsahují vitamín C a také antioxidant resveratrol, podobně jako další tmavě červené bobule. Setkal jsem se s předsudkem, kdy jsem slýchal že moruše narostou do obřích rozměrů a to byl také důvod, proč se zahrádkáři moruším vyhýbali. Moruše se často vysazují na veřejná místa, kde se o ně nikdo nestará a pak je samozřejmé, že se vymknou kontrole. Morušovníky se dají velmi dobře tvarovat a udržovat řezem a tak nejsou takové obavy na místě. Pokud však nemáte na pravidelný střih/řez morušovníku čas, můžete jej zasadit na místo které chcete dobře zastínit nebo jako větrolam. V zahradnictvích jsou dnes také k dostání převislé varianty moruší, které zaberou minimum místa a především děti si otrhávání moruší užívají, nejen proto, že na ně lépe dosáhnou, ale hlavně proto, že jim chutnají.