Z historie moruší: Jak dal královský "omyl" vzniknout největší sbírce moruší na světě

V zahradách Buckinghamského paláce v Anglii se dnes nachází unikátní národní kolekce moruší, která mimo jiné zahrnuje bohatou sbírku ovocných stromů z čeledi Morušovníkovité. Najít zde můžete moruše různých barev, tvarů a velikostí. Připomeňme si historii moruší příběhem anglického krále Jakuba I. Stuarta, který dal vzniknout této ojedinělé botanické sbírce, která nyní patří královně Alžbětě II.



Od Číňanů až na Anglický dvůr

Morušovníky úzce souvisí s výrobou přírodního hedvábí, protože listy Morušovníku bílého (Morus alba) jsou jedinou potravou housenky Bource morušového. Tajemství výroby hedvábí bylo známo starým Číňanům, kteří si jej po tisíce let pečlivě střežili. Pěstování morušovníků zažilo rozmach za starých Římanů, kteří využívali jejich listy k léčbě nemocí dutiny ústní, průdušek a plic. Spolu s Římany se morušovníky dostaly do západní Evropy a také do Anglie. Během Tudorovských časů byly u dvora obzvláště ceněny šťavnaté bobule černých moruší. Sám Jindřich VIII. si nechal pro své panství v Chelsea objednat třešně, slivoně, broskvoně a také několik morušovníků.


Král Jakub I. Stuart a jeho hedvábné impérium

V Anglii rostou velmi staré exempláře moruší. Údajně nejstarší strom, morušovník černý, pochází z roku 1548 a roste v Syon Parku. Moruše však byly do Anglie přivezeny už starými Římany. Anglický a Skotský král Jakub I. Stuart se ale postaral o velký morušový rozmach, a to na začátku 17. století. Chtěl konkurovat Itálii a Francii, kde se výrobě přírodního hedvábí vskutku dařilo a nechal v roce 1607 přivézt desetitisíce morušových semenáčů v naději, že založí hedvábné impérium a strčí tak konkurenci do kapsy. Hedvábí bylo tehdy nad zlato. Král Jakub I. nechal osázet plochu o rozloze 4 akrů. Plán to byl odvážný, avšak chybička se vloudila. Královi muži zasadili údajně na rady Francouzů Morušovník černý a tak housenky bource morušového produkovaly hedvábí horší kvality. Někteří škarohlídi dokonce tvrdili, že takto špatně poradili králi sami Francouzi. Nebylo to však tak špatné, jak se leckde dočtete. Výroba hedvábí v Anglii fungovala až do 18. století. Král moc dobře věděl, že bourci preferují listy morušovníku bílého, a tak není zcela jasné proč se rozhodl sázet morušovník černý. Král svůj pokus zopakoval ještě v koloniální Virginii. Morušová zahrada byla ještě několik let ozdobou Buckinghamského paláce. Při pozdější rekonstrukci vzaly moruše za své a většina stromů byla odstraněna, až na exemplář, který v zahradě Buckinghamského paláce stojí, respektive roste dodnes. A dodnes se také v Anglii prodává Morušovník černý varianta Chelsea, zvaný také King James, který byl z původního stromu nařízkován.

Národní kolekce moruší

V roce 2001 zaslal hlavní zahradník Buckinghamského paláce Mark Lane královně Alžbětě II. dopis, ve kterém ji žádal o svolení k založení velké kolekce morušovníků v zahradách paláce. Královna s projektem nadšeně souhlasila a tak ke stále rostoucí moruši krále Jakuba I. z roku 1608 přibyly další exempláře moruší různých kultivarů, barev i velikostí. Sbírka se dnes pyšní 34 pojmenovanými variantami moruší z Ameriky, Dálného i Středního východu a Evropy. Královna Alžběta II. byla jmenována držitelem této národní kolekce.

Kolekce moruší v českých podmínkách

Pro naši Morušovou zahradu v Režném Újezdě je sice národní sbírka moruší v Buckinghamském paláci velikým konkurentem, je ale zároveň obrovskou inspirací a motivací pro nás, abychom pokračovali ve vytváření naší vlastní české národní kolekce moruší. Ta od roku 2013 zahrnuje 15 variant morušovníků. Tyto varianty vám představíme příště. O naší zahradě se dočtete zde


.