
Od Číňanů až na Anglický dvůr
Morušovníky úzce souvisí s výrobou přírodního hedvábí, protože listy Morušovníku bílého (Morus alba) jsou jedinou potravou housenky Bource morušového. Tajemství výroby hedvábí bylo známo starým Číňanům, kteří si jej po tisíce let pečlivě střežili. Pěstování morušovníků zažilo rozmach za starých Římanů, kteří využívali jejich listy k léčbě nemocí dutiny ústní, průdušek a plic. Spolu s Římany se morušovníky dostaly do západní Evropy a také do Anglie. Během Tudorovských časů byly u dvora obzvláště ceněny šťavnaté bobule černých moruší. Sám Jindřich VIII. si nechal pro své panství v Chelsea objednat třešně, slivoně, broskvoně a také několik morušovníků.
Anglický a Skotský král Jakub I. Stuart chtěl konkurovat Itálii a Francii, kde se výrobě přírodního hedvábí vskutku dařilo a nechal v roce 1607 přivézt tisíce morušovníků ze všech koutů Evropy. V naději, že založí hedvábné impérium a strčí tak konkurenci do kapsy, nechal osázet plochu o rozloze 4 akrů. Plán to byl odvážný, avšak chybička se vloudila.
Královi muži zasadili údajně na rady Francouzů Morušovník černý a jak brzy sami zjistili, housenky bource morušového produkovaly hedvábí horší kvality. Někteří škarohlídi dokonce tvrdili, že takto špatně poradili králi sami Francouzi. Je však docela možné, že moruším černým, které mají rády teplo, se prostě v Anglii nedařilo. Král svůj pokus zopakoval ještě v koloniální Virginii, ale opět neúspěšně. Hedvábný projekt tedy v Anglii nakonec ztroskotal, i když morušová zahrada byla
ještě několik let ozdobou Buckinghamského paláce. Při pozdější rekonstrukci vzaly moruše za své a většina stromů byla odstraněna, až na exemplář, který v zahradě Buckinghamského paláce stojí, respektive roste dodnes. A dodnes se také v Anglii prodává Morušovník černý
varianta Chelsea, zvaný také King James, který byl z původního stromu nařízkován.
V roce 2001 zaslal hlavní zahradník Buckinghamského paláce Mark Lane královně Alžbětě II. dopis, ve kterém ji žádal o svolení k založení velké kolekce morušovníků v zahradách paláce. Královna s projektem nadšeně souhlasila a tak ke stále rostoucí moruši krále Jakuba I. z roku 1608 přibyly další exempláře moruší různých kultivarů, barev i velikostí. Sbírka se dnes pyšní 34 pojmenovanými variantami moruší z Ameriky, Dálného i Středního východu a Evropy. Královna Alžběta II. byla jmenována držitelem této národní kolekce.