Z historie moruší: Jak dal královský omyl vzniknout největší sbírce moruší na světě

V zahradách Buckinghamského paláce v Anglii se dnes nachází unikátní národní kolekce moruší, která mimo jiné zahrnuje bohatou sbírku ovocných stromů z čeledi Morušovníkovité. Najít zde můžete moruše různých barev, tvarů a velikostí. Připomeňme si historii moruší příběhem anglického krále Jakuba I. Stuarta, který dal vzniknout této ojedinělé botanické sbírce, která nyní patří královně Alžbětě II.



Od Číňanů až na Anglický dvůr

Morušovníky úzce souvisí s výrobou přírodního hedvábí, protože listy Morušovníku bílého (Morus alba) jsou jedinou potravou housenky Bource morušového. Tajemství výroby hedvábí bylo známo starým Číňanům, kteří si jej po tisíce let pečlivě střežili. Pěstování morušovníků zažilo rozmach za starých Římanů, kteří využívali jejich listy k léčbě nemocí dutiny ústní, průdušek a plic. Spolu s Římany se morušovníky dostaly do západní Evropy a také do Anglie. Během Tudorovských časů byly u dvora obzvláště ceněny šťavnaté bobule černých moruší. Sám Jindřich VIII. si nechal pro své panství v Chelsea objednat třešně, slivoně, broskvoně a také několik morušovníků.


















Král Jakub I. Stuart a jeho neslavné hedvábné impérium

Anglický a Skotský král Jakub I. Stuart chtěl konkurovat Itálii a Francii, kde se výrobě přírodního hedvábí vskutku dařilo a nechal v roce 1607 přivézt tisíce morušovníků ze všech koutů Evropy. V naději, že založí hedvábné impérium a strčí tak konkurenci do kapsy, nechal osázet plochu o rozloze 4 akrů. Plán to byl odvážný, avšak chybička se vloudila. Královi muži zasadili údajně na rady Francouzů Morušovník černý a jak brzy sami zjistili, housenky bource morušového produkovaly hedvábí horší kvality. Někteří škarohlídi dokonce tvrdili, že takto špatně poradili králi sami Francouzi. Je však docela možné, že moruším černým, které mají rády teplo, se prostě v Anglii nedařilo. Král svůj pokus zopakoval ještě v koloniální Virginii, ale opět neúspěšně. Hedvábný projekt tedy v Anglii nakonec ztroskotal, i když morušová zahrada byla ještě několik let ozdobou Buckinghamského paláce. Při pozdější rekonstrukci vzaly moruše za své a většina stromů byla odstraněna, až na exemplář, který v zahradě Buckinghamského paláce stojí, respektive roste dodnes. A dodnes se také v Anglii prodává Morušovník černý varianta Chelsea, zvaný také King James, který byl z původního stromu nařízkován.


 















Národní kolekce moruší

V roce 2001 zaslal hlavní zahradník Buckinghamského paláce Mark Lane královně Alžbětě II. dopis, ve kterém ji žádal o svolení k založení velké kolekce morušovníků v zahradách paláce. Královna s projektem nadšeně souhlasila a tak ke stále rostoucí moruši krále Jakuba I. z roku 1608 přibyly další exempláře moruší různých kultivarů, barev i velikostí. Sbírka se dnes pyšní 34 pojmenovanými variantami moruší z Ameriky, Dálného i Středního východu a Evropy. Královna Alžběta II. byla jmenována držitelem této národní kolekce.





















Kolekce moruší v českých podmínkách

Pro naši Morušovou zahradu v Režném Újezdě je sice národní sbírka moruší v Buckinghamském paláci velikým konkurentem, je ale zároveň obrovskou inspirací a motivací pro nás, abychom pokračovali ve vytváření naší vlastní české národní kolekce moruší. Ta od roku 2013 zahrnuje 10 variant morušovníků z Číny, Persie, Anglie a samozřejmě z Čech a Slovenska. Tyto varianty vám představíme příště. O naší zahradě se dočtete zde.