Vinný sklep na Hazmburku

Libochovický měšťan Michal odbočil s cesty, která ho vedla do Třebenic, a vystoupil vzhůru na Hazmburk. Když se potěšil pohledem na kvetoucí kraj, vešel do hradu, aby si zase po delší době prohlédl zříceninu. Jak tak hradem bloudí, vidí pojednou před sebou otvor do sklepa, který tu dříve nebýval...

Čarodějnice z pomezního hvozdu (pověst o hradu Hazmburk)

Vilém z Hasenburka a Jakoubek z Vřesovic, který tenkráte na Jestřebí seděl, byli zapřísáhlí nepřátelé; onen Říman, tento Husita. Na výpravě proti pánu z Vřesovic vedlo se jednou Vilémovi zle. Téměř celá družina jeho byla zjímána a on sám se jen rychlou jízdou zachránil. Bloudil lesními houštinami, kde pěšky těžko mečem klestiti si cestu musel. Po dlouhém bloudění uslyšel štěkot psa...

Jak vznikl hrad Klapý (pověsti o vzniku hradu Hazmburk)

Zatímco Oráč vštípil svým následníkům péči o pole, kraj kolem horní Oharky slynul bohatstvím dobytka a množstvím šťavnatých luk, která sloužila za pastviska. Asi proto přijal tamější lid jméno Lučané. Byl to lid hrdý, bojovný a vládcem se mohl stát, jak paměť rodu po pokolení přikazovala, jenom nejudatnější a nejodvážnější z nich...

Duch z Milešova (pověst ze zámku Milešov)

Milešovský zámek se tyčí na skalnatém návrší pod královnou Českého středohoří Milešovkou a právě na Milešovce se odpradávna prohánějí ty nejsilnější větry v celém kraji.

Potulný věštec (pověst z hradu Opárno)

Blížilo se poledne a slunce stoupalo stále výš a výš. Byl krásný letní den a po příjemné lesní cestě se blížil k hradu Opárno zchudlý rytíř a jeho milá. Putovali takto spolu krajem od hradu ke hradu. Vždy se snažili nalézt hodného člověka, který je nechal přespat ve svém stavení a někdy i poskytl skromnou stravu. Opárenské údolí se zdálo nekonečné a nohy slábly a slábly. Rytíř se proto s dívkou zastavil na krátký odpočinek u místního potoka v blízkosti tajemného kamene... 

Pověst o povolání Přemysla Oráče

Kdysi dávno kněžna Libuše rozhodla se pojmouti za manžela Přemysla, Oráče zvaného. Kněžnin mocný bělouš kráčel jistě, nic ho nesvedlo z jeho cesty, až to budilo mezi vladyky podezření, že tuto cestu nevidí poprvé... 

Bílá paní na Střekově (pověst z hradu Střekova a Vrabince)

Ne vždy bývalo na Střekově tak klidno jako za dnešních časů. Bojovný strážce důležité labské vodní cesty, spojující Čechy se Saskem, si zažil i doby plné násilí a krutosti, v nichž se nešetřilo krví a třeskem pevných mečů. Pojďme se nyní tedy posunout v čase do dob, kdy Čechám vládl Václav IV.

Čertovy drápy (pověst z okolí Libochovan)

Na Hrádku směrem k Libochovanům jest skupina rulových balvanů. Největší z nich nazývá "Čertův dráp". Vypadá, jako by na něm byly otisky obrovské drápaté ruky. Lid si o něm vypravuje: Jednou dva muži zápolili dlouho spolu u kamene, ale nemohli se přemoci. Najednou se u nich objevil ďábel a stále jednoho na druhého popichoval; avšak se zlou se potázal. Oba soupeřící dali se do něho. Jak utíkal, otiskly se jeho drápy do kamene a ještě dnes jsou na balvanu viděti. 

Jiní vypravují: Jednou měl čert stavěti u Libochovan most přes Labe. Dříve než kohout zakokrhá, měl býti hotov. Čert nosil balvany z Hrádku a stavěl. Jeden balvan byl tak těžký, že jím nemohl s místa hnouti. Marně do něho drápy zapíral; kámen se nehnul. Ještě do dnes leží na témž místě a je na něm viděti otisk černých drápů.

zdroj: internet

Tři panny (pověst o třikřížovém vrchu Kalvárie)

Milovaly jednou tři panny rytíře z Kamýku. Protože však jen jedna mohla jej dostat za manžela a ony sobě věčné přátelství přísahaly, volily raději společnou smrt. Vystoupily na skálu nad Labem, ještě jednou poslední pozdrav ke Kamýku rytíři poslaly a pak vrhly se do Labských vln. Když se o jejich smrti Kamýcký rytíř dověděl, dal postaviti na skále tři kříže, které tam dosud stojí.

zdroj: internet

Pověst o Bořeni

Skalnatý vrch Bořeň nad Bílinou prý připomíná svým tvarem lva jako bedlivého ochránce našich hranic v Krušných horách. Vypravuje se také, že uvnitř vrchu lze najít i všelijaké poklady, které se smrtelníkům otvírají pouze na Květnou neděli, které však hlídají skřítkové, nebo dokonce strašliví draci...

Ruský poklad (pověst z Hazmburku)

V bouřlivém roce 1813, když táhla naším krajem ruská armáda, zakopal prý vyšší ruský důstojník plukovní pokladnu v místech mezi vrchem Jeřetínem a Hazmburkem, odkud není nic jiného viděti, než dvůr v Hájku. Na pokladnu byl prý položen mrtvý kozák, který pokladnu hlídá, aby nepovolaný její obsah nevykopal a si nepřisvojil.

Že na této pověsti jest něco pravdy dokazuje Čapek, který ve svém místopise se o této pověsti zminuje a dokládá, že kníže František z Dietrichsteinu nechal toto místo hledati a na domnělém místě kopati a po pokladně pátrati. Byl prý o toto požádán, aby poklady v pokladně ukryté dostaly se opět pozůstalým po zmíněném důstojníkovi.

Zdroj: Antonín Glanc (Libochovické noviny)

O svaté koruně (pověst z hradu Hazmburk)

V roce 1769 hazmburský hajný pronásledoval lišku, která se mu zaběhla až nahoru do věže. Když za ní doběhl, viděl ve věži podivného člověka, který klečel a neustále se modlil... 

Čarodějnice v historii

Pálení čarodějnic dnes patří k velmi populárním lidovým zvykům u nás. Lidé se scházejí, pálí ohně a veselí se, často v převlecích za čarodějnice a černokněžníky. Ne vždy to však vypadalo takto. Magická filipojakubská noc z 30.dubna na 1.května patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než jindy. Přečtěte si o historii tohoto zvyku, ať vás nic nepřekvapí, až vyrazíte na letošní "čarodějnice".

Běla a Košál (pověst z hradu Košťálov)

O zemanu Košálovi, který měl být zakladatelem dřevěného hradu Košťálova, pojednává Václav Hájek z Libočan v České kronice. V roce 744 se prý za něho provdala sličná Běla, dcera Libušiny sestry Kazi a jejího chotě, siláka Bivoje. Gotický kamenný hrad byl pravděpodobně vybudován až ve 14. století, ale od 16. století se pozvolna proměňuje v malebnou zříceninu, opěvovanou básníky i malíři. Zde je pověst z doby jeho slávy...

Chodba na hradě Oltářík

Nad vsí Děkovkou se černají skromné pozůstatky jednoduchého hradu Oltářík. Svého času zde bývalo rušno, protože hrad nechal postavit významný husitský válečník, Jakoubek z Vřesovic. Nyní je místo opuštěné a někdejší sláva je ta tam. Jen v jeden den v roce se sem vrací život a právě o tom je tato pověst...

Albrechtova špice (pověst z hradu Košťálov)

Tam, kde dnes najdeme zříceniny Košťálova, stával v dobách dávno minulých mocný hrad. V dobách věku čtrnáctého tu vedl marnotratný život purkrabí Albrecht se svou manželkou a právě o něm je tato pověst...

Paška a Pole (pověst z hradu Ostrý u Milešova)

Na nevýrazném kopci v blízkosti Milešovky, nejvyšší hory Českého středohoří, můžete i dnes nalézt mezi starými stromy poslední pozůstatky hradu Ostrého. Je zde ticho, které jen několikrát do měsíce přeruší hlahol návštěvníků. V zimních měsících zůstávají hradní ruiny většinou zcela osamoceny a jen zadumaně vzpomínají na doby dávno minulé. Tato pověst vypráví o dvou loupeživých rytířích, kteří se na hradě usadili...

O pánu z hradu Skalka a jeho pokladu

Zřícenina hradu Skalka stojí nad zámečkem ve Vlastislavi na ostré skále, která mu dala jméno. Dnes z hradu zbyla pouze věž, o které se vypráví, že měla kdysi ve své spodní části hladomornu. Z tohoto místa je krásný výhled do údolí pod Sutomí.  Tato pověst vypráví o bohatém pánovi ze Skalky a jeho pokladu...

Žába v pivu (pověst z hradu Opárno)

Hrad Opárno je schovaný v Opárenském údolí pod Lovošem, nedaleko Lovosic. Je to krásné místo pro výlet. Z hradu zbyly mohutné zdi a část sklepení. Tato pověst vypráví o lenivém rytíři, který se nejraději zdržoval ve sklepích u svého piva...

Věslav a Lucie (pověst z hradu Hazmburk)

Hrad Hazmburk je dominantou poohří. Jeho dvě majestátní věže jsou vidět široko daleko a od nepaměti přitahovaly umělce. Vzpomeňme třeba Karla Hynka Máchu, který se o krásné siluetě Hazmburku svěřuje svému příteli Eduardovi. Tato pověst vypráví o nešťastné lásce mladé Lucie a Věslava...