Hrad Opárno je schovaný v Opárenském údolí pod Lovošem, nedaleko Lovosic. Je to krásné místo pro výlet. Z hradu zbyly mohutné zdi a část sklepení. Tato pověst vypráví o lenivém rytíři, který se nejraději zdržoval ve sklepích u svého piva...Seděl za starých časů na Opárně rytíř, který se ani lovu nevěnoval, ani do válek nevyjížděl, ani o své panství moc nedbal. Jedinou zálibu nacházel v truňku. Pil a pil a místo na hradě se více zdržoval ve sklepení, kde měl k soudkům a bečkám nejblíž a kde si mohl i podle chutí vybrat. Jednou však přece musel rytíř z Opárna vyjet. Snad do Litoměřic nebo do Oustí, zkrátka den byl parný, a než se vrátil, pořádně mu v hrdle vyprahlo. Čeleď nestačila ještě otevřít bránu, když milý rytíř volal ze sedla: „Ženo, kde jsi? Honem mi přines máz piva, nebo tady leknu žízní!“ Ani z koně nesleze a už se shání po pivu, žumbera jeden,pomyslela si zlostně manželka, ale do sklepa šla, dobře vědouc, že by rytíř pokoj nedal. A jak mu pivo točila, uviděla na zemi velikou ropuchu.
 |
| zřícenina hradu Opárno |
Však já tě vytrestám, napadlo jí a šup, už byla žába v pivu! Potom džbán s úsměvem přinesla svému muži. Rytíř ho popadl, nasadil ke rtům a zase pil a pil, až mu v hrdle klokotalo, dokud džbán do dna nevyprázdnil. Potom zamlaskal a utřel si spokojeně pěnu z vousů. „Copak jsi v tom pivu nic nezpozoroval?“ nemohla udržet paní svou zvědavost. „Jak by ne,“ opáčil rytíř pochvalně. „Dnes totiž mělo takový říz, že bych ho mohl pít od rána do večera a od večera do rána!“ Žena se v duchu pokřižovala: „Snad si ten cucavka nemyslí, že mu budu ještě pokaždé shánět do truňku žáby!“
zdroj:
Vladimír Hulpach - Báje a pověsti z Čech a Moravy
