Pohnutá historie panství Boreč

Ves Boreč leží v údolí mezi kopci Boreč, Sutomský vrch, Jezerka a Ovčín. Nachází se zde krásný, leč pomalu se rozpadající barokní zámeček. Na jeho místě stávalo hradiště, posléze gotická tvrz. Zámek míval obrovskou zahradu, tři rybníky a ovocný sad. Po celá staletí však přecházel z jednoho majitele na druhého, a tak se nemůžeme divit, že je v tak žalostném stavu. 


 

První dochovaná zpráva o Borči (něm. Boretz) pochází z roku 1227, kdy její část náležela klášteru Sv. Jiří v Praze. Další část vlastnil koncem 13. století zeman Chval. Od roku 1390 Boreč vlastnil Ješek Kočiška, který zemřel roku 1403 a od této doby vlastnil Boreč rytíř Jan Skřeka, který ji roku 1483 prodal Václavovi ze Vliněvsi. Po něm Boreč vlastnil Smil ze Vliněvsi, pak synovec Jindřich. Ten statek prodal roku 1546 Kryštofu z Berbirsdorfu. Od roku 1564 vlastnil Boreč Jindřich Berka z Dubé a po něm Zdeslav Kaplíř ze Sulevic. Od roku 1571 Adam Kuneš z Lukovce, který Boreč koupil od Zdeslavovy sestry Anny. V roce 1584 ves zdědil Albrecht. Za rok Jan Rút z Dírného. Roku 1588 prodal tvrz, dvůr s pivovarem a vesnicemi Boreč, Režný Újezd a Lukovcem, s vinicemi paní Anně Rútové z Dírného, roz. ze Sulevic. Za účast na stavovském povstání byl borečský statek, patřící Bohuslavu z Dírného, roku 1623 zkonfiskován. Po šesti letech byla konfiskace zrušena a Boreč vlastnila Apolena ze Solhausu a v roce 1631 její syn Bohuslava Zdislav. 

Roku 1632 došlo znovu ke konfiskaci a ves dostala Marie Magdaléna Trčková. V roce 1638 byl Boreč dán doživotně Anežce z Palantu, hraběnce Ebersteinové, ale Boreč jí vzali a vrátili Apoleně ze Solhausu. Ta krátce na to zemřela a ves získal její syn Wolf Abraham, odchovanec jezuitské koleje v Brně. V bouřlivých dobách třicetileté války trpěla ves drancováním a pleněním nejen od vojska různých stran, ale i od sousedů. Charakteristickým příkladem může být událost z roku 1638, kdy na den sv. Václava vtrhla Anežka z Palantu se svými lidmi do vsi. Vyloupili tvrz a dvůr, zničili vinice a odvedli zdejší vinaře do čížkovického vězení. Pan Wolf zpustošenou ves prodal roku 1642 Kateřině de Contreras, která polovinu majetku dala sestře Martě Kropfové. V roce 1661 prodaly Boreč i s Lukavcem Janu Pavlovi z Aldringen za 7000 rýnských. Potom přešel Boreč na Kateřinu Alžbětu z Valdštejna. Ta jej s pivovarem, sladovnou, třemi hostinci, ovčínem a třemi vinicemi roku 1668 prodala za 14000 zlatých rýnských panu Janu Kryštofovi Rajskému z Dubnice. Ten dal Boreč svým dvěma synům Janu Štěpánkovi a Kašparu Kryštofovi, s povinností vyplatit třem sestrám podíly 1000 rýnských a 400 zlatých na výbavu.

V roce 1680 se zdejší poddaní připojili k velkému nevolnickému povstání. Po dohodě dostal Boreč Jan Štěpánek. Když bez závěti zemřel, dědila jeho žena Maxmiliána Terezie,roz.Příchovská z Příchovic. Po její smrti roku 1710 připadl Boreč s Vchynicemi jejímu synovi Jiřímu Leopoldovi. Ten byl roku 1723 císařem Karlem VI. povýšen do panského stavu. Zůstal svobodný a roku 1737 zemřel. Boreč zdědila Jiřího sestra Kateřina Barbora. Její manžel Jan Václav Lesner ze Spitzenberku zemřel v roce 1739 v Bělehradě na zimnici a byl tam pochován. Vdova na jeho památku dala postavit roku 1741 před vchodem do dvora v Borči kamenný kříž, na jehož podstavci jsou znaky obou manželů. Po její smrti drželi Boreč Rajští z Dubnice - český rod měšťanského původu, povýšený na počátku 18. století do šlechtického stavu. V letech 1745 až 1769 ves vlastnil František Václav. Až do této doby zde stála renesanční tvrz, zbudována v místě původního gotického hrádku. Měla freskami zdobený rytířský sál. Ze tří stran chránily objekt nevelké rybníky a od severu se do tvrze vstupovalo po mostě přes vodní příkop. František Václav dal tento celek přestavět na barokní trojkřídlý patrový zámek, který měl do nádvoří otevřené arkády. Obytným účelům sloužilo severní křídlo s hlavním vstupem, kdežto jižní křídlo sloužilo služebnictvu a v západním byla kaple. V roce 1802 prodal Jan Václav ves Boreč s Vchynicemi za 200 000 zlatých a 100 zlatých klíčného knížeti Josefu Schwarzenbergovi. V první polovině 19. století Schwarzenbergové tvrz opravovali, a v této době zanikla kaple a rytířský sál. Roku 1910 byla na místě zbořené kaple vystavena nová. Velkostatek byl rozparcelován na drobné příděly, zbytkový statek byl v roce 1924 přidělen Stanislavu Pařezovi. Ten zámek neudržoval a po roce 1945 patřil Státnímu statku Lovosice. Nyní je zámek v soukromém vlastnictví a postupně se mu dostává opravy, jinak by již nejspíš dávno spadl.

Za podrobnou historii děkuji Lucce K. z Borče :-)